Před 75 lety vyvrcholil největší masakr Židů z rukou nacistů na území bývalého Sovětského svazu. V takzvaném Babim Jaru během dvou dnů postříleli 34 tisíc židovských obyvatel Kyjeva. O této a stovkách podobných událostí, které jsou méně známou součástí holocaustu, pojednává nová výstava v Berlíně.
Nacisté ve východní Evropě zastřelili dva miliony Židů, třetinu obětí holocaustu. „Masakry střelnými zbraněmi předcházely vyhlazovacím táborům. I po jejich vzniku ale běžely paralelně dál,“ upozorňuje hlavní kurátor výstavy Ullrich Baumann.
Takzvané Einsatzgruppen začaly ihned po přepadení Sovětského svazu systematicky vyvražďovat židovské obyvatelstvo. Často s pomocí kolaborantů a za přihlížení místních.
„Zhruba po jednom měsíci začaly některé jednotky vraždit i židovské ženy a děti a hlásit to do Berlína. Ten tím byl trochu překvapen, ale zjistil, že je možné vraždit ještě víc,“ dodává kurátor.
Sověti kryli židovský aspekt masakrů
Berlínská výstava dokumentuje přes tisíc masakrů. I s pomocí fotek, které dlouho ukrýval archiv ministerstva vnitra bývalého Československa. Podobná práce po válce nebyla možná i kvůli tomu, že sovětský režim cíleně zakrýval židovský aspekt masakrů. Na místě, kde si svět připomněl ten největší – v kyjevském Babim Jaru – vznikl památník věnovaný Židům až po pádu železné opony.
O zločinech SS a gestapa, které výstava přibližuje, se dlouho nemluvilo nejen ve východní Evropě. Veřejné povědomí o nich není valné ani v Německu. „Mnoho Němců má pocit, že toho o holocaustu hodně ví, ale stačí jít trochu do hloubky a rychle se ukáže, že tyto znalosti nejsou tak dobré,“ připomíná kurátorka Paula Oppermannová.
O důležitosti lekcí z minulosti svědčí i nedávný průzkum univerzity v Lipsku. Desetina Němců si podle něj myslí, že Židé mají příliš velký vliv a osm procent tvrdí, že nacismus měl i své dobré stránky.
Během pouhých dvou dnů (29. a 30. září 1941) nacisté zastřeli v rokli Babí Jar na okraji Kyjeva 33 771 Židů. V dalších letech okupace v této rokli skončily životy podle některých odhadů až 200 000 lidí a podobné masakry se odehrály i na jiných místech bývalého Sovětského svazu. Masakr v Babím Jaru byl ale výjimečný svým rozměrem, rychlostí i brutalitou.
Místem hrůzné události se stala 150 metrů dlouhá, 30 metrů široká a asi 15 metrů hluboká „Babí rokle“ nedaleko pravoslavného a židovského hřbitova. Akce se účastnily kromě jednotek Einsatzgruppen oddíly policejního praporu a ukrajinská milice. Židé, kteří podle vyhlášky přišli na místo, byli vyzváni, aby se svlékli a odevzdali cennosti. Potom byli za neustálého bití nahnáni na okraj rokle, kde byli postříleni. Jejich bezvládná těla padala rovnou do rokle. Další byli donuceni, aby si lehli na mrtvá těla, a nacisté je stříleli do zátylku jednoho po druhém.
Nad celým územím po oba dny kroužilo letadlo, aby hluk motorů přehlušil střelbu, a většina obyvatel Kyjeva si zpočátku myslela, že Židé byli deportováni. Malá část vrahů se údajně potýkala s psychickými problémy především kvůli zabíjení žen, starých lidí a dětí. Část velení ale spíše kritizovala zbytečnou ztrátu munice při takovém druhu poprav a tyto úvahy nakonec vedly ke vzniku plynových komor.
