Praha – Věda a technika jdou kupředu závratným tempem a obývání jiných planet lidmi možná brzy přestane být doménou sci-fi filmů. K tomu, aby mohli lidé začít budovat mimozemskou kolonii, je ale podle vesmírného architekta Davida Nixona nutná především mezinárodní spolupráce a politický konsenzus nejen vesmírných velmocí. Realizaci takového projektu v současnosti nejvíce brání jeho finanční náročnost. Na dotazy diváků o vesmírných stavbách a životu v kosmu Nixon odpovídal v pořadu Hyde Park Civilizace.
Vesmírní architekti mají za úkol vytvořit takové projekty, které astronautům umožní pobyt ve vesmíru po delší čas. A chvíle, kdy budou architekti navrhovat kromě kosmických lodí i stanice pro život na jiných planetách, není zřejmě tak vzdálená. Klíčovým problémem zůstávají náklady podobného projektu. „Jedinou možností, jak budeme schopni postavit něco na Měsíci či Marsu, bude na mezinárodním základě, kdy do toho bude zapojeno co nejvíc zemí, nejen vesmírné mocnosti, ale i malé země, které nemají svůj vesmírný program. Důležité je vytvořit politický konsenzus na mezinárodní úrovni, aby se toto mohlo stát,“ podotkl Nixon.
- David Nixon: „Poznání je naším přirozeným osudem. Zkoumat a vycestovat mimo zemský povrch. My lidé toho musíme udělat více než nějaká robotická vozítka. Život je konečný a i život na Zemi je konečný. Za několik miliard let, nebo možná mnohem dříve, vzhledem k tomu, jak se k Zemi chováme, nebudeme moc na Zemi bydlet. Budeme se muset vystěhovat, tak proč nezačít už teď?“
Zatím se ale lidé musí spokojit s pobytem ve vesmíru na orbitálních stanicích. Ty se začaly s velkou slávou projektovat na konci 70. let, po katastrofě raketoplánu v roce 1986 bylo ale nutné ambice NASA usměrnit. První plán byl takový, že vesmírnou loď budou stavět sami kosmonauté. „Ale postupem času začalo být jasné, že doba, kterou by kosmonauti strávili v otevřeném vesmíru, by byla velmi dlouhá a z lékařského hlediska fyzicky náročná a nebezpečná,“ upřesnil Nixon. I díky rozvoji robotiky v té době bylo možné začít počítat s mechanickými rameny, která by jednotlivé části zasouvala na správné místo během růstu stanice.
Dnes je při stavbě vesmírného plavidla více než kdy dřív kladen důraz na finanční náklady. „Musíme vytvořit vesmírná plavidla, která budou mnohem lehčí, efektivnější tak, aby jejich doprava na oběžnou dráhu nestála tolik,“ dodal. Zejména bude zapotřebí umět snížit objem paliva. „Co se týče meziplanetárních cest, musíme přijít s raketami, které budou založeny na vstřikování iontů, což poskytne nákladově skutečně efektivní impuls (…), abychom se dostali blíže k rychlosti světla,“ míní.
Rajčata z vesmíru? Zatím hudba budoucnosti
Jako stavební materiál ve vesmíru slouží většinou lehké kovové slitiny. „V budoucnu je možná nahradí materiály z uhlíkových vláken, jakmile budeme lépe schopni předpovídat jejich chování,“ dodal Nixon.
Vesmírné stanice jsou dodnes zásobovány ze Země, pouze tekutiny jsou kosmonauti schopni obnovit. „Recykluje se veškerá voda, a to včetně moči, což pomohlo ke vzniku vtipů mezi kosmonauty, že pijí včerejší kávu,“ podotkl. Existují ale i snahy pěstovat na orbitální stanici vlastní zeleninu. To z důvodu vypouštění patogenů rostlinami zatím možné není. „Jsme ještě hodně daleko od úplné nezávislosti na zemi, tak padesát let,“ domnívá se.
Stav beztíže – jedna z největších architektonických výzev
David Nixon začal před necelými 30 lety propojovat své znalosti z architektury s poznatky z kosmonautiky. Patří mezi architekty, který svou činností spoluvytvořil základy vesmírné architektury už v 80. letech. Jeho osobnost si mnoho lidí spojuje s jiným architektem, Janem Kaplickým. Oba muži se znali a na konci 70 let spolu v Londýně založili studio Future Systems, kde navrhovali nábytek pro NASA. Poté Nixon přesídlil do USA a začal navrhovat interiér obytného modulu vesmírné stanice.
Právě nábytek pro kosmonauty má svá specifika. V prostoru, kde neexistuje strop ani podlaha a interiér místnosti tvoří jen samé stěny, vyžadovalo navržení obyčejného stolu spoustu práce a času. Jelikož je denní program každého kosmonauta velmi nabitý, je podle Nixona podstatné, aby se všichni scházeli alespoň při společném jídle. Jeho návrh stolu k tomu dokonale slouží. „Jedná se o klasický koncept stolu. Je důležité, pokud se pohybujeme ve vesmíru, abychom zachovávali kulturní prostředí, které jsme si za milion let vypěstovali,“ dodal.
