Velká čínská zeď, symbol Číny a jedna z nejvýznamnějších památek na světě zapsaná na seznamu UNESCO, prochází rekonstrukcí. Jeden z posledních a nejsložitějších úseků je v horách nedaleko Pekingu. Přírodní podmínky tam stavitele donutily, aby se inspirovali historií. Místo náklaďáků a jeřábů tak používají mezky.
Ťien-kchou je považován za jeden z nejkrásnějších, ale také nejnebezpečnějších úseků stavby dlouhé více než tři tisíce kilometrů. Zdejší terén je velmi složitý a neprostupný. I proto tam stavba nebyla rekonstruována celých 650 let. Zdivo je na mnoha místech v kritickém stavu. Úřady se proto před několika lety rozhodly zakročit.
„Každá část Velké čínské zdi je jiná. Musíme si poradit s jinou výškou i jiným stoupáním. A jedním z nejsložitějších úkolů je vyřešit transport stavebního materiálu,“ říká stavební inženýr Čcheng Jung-Mao.
Mezci nosí cihly, každá má kolem deseti kilo
V Ťien-kchou nakonec nezbylo než se vrátit ke kořenům a začít pracovat tak, jako kdysi, přesněji ve 14. století. O dopravu cihel a všeho potřebného se musejí postarat obyčejní mezci. V horském, kamenitém terénu musí jejich malá karavana pravidelně oddychovat.
„Jsme ve velké výšce. V jedné z nejnebezpečnějších pasáží, kterou není snadné zdolat. Proto tady mezci nesou méně cihel, než by zvládli normálně,“ říká majitel mezků Cchao Sin-Chua.
Každá cihla, kterou mají zvířata na hřbetě, váží okolo deseti kilogramů a je vyrobena tak, aby co nejvíce odpovídala původnímu materiálu. Při rekonstrukci mají na tomto úseku vždy přednost cihly původní. Doplní se jen to, co chybí. Takový postup ale nebyl při restaurování Velké čínské zdi vždy respektován.
I na stavbu v Ťien-kchou ale jeden moderní stroj přece jen pronikl. Poslední úsek dopravy na strmé lešení totiž obstará motorový vrátek.
