Praha - Bramborové lupínky jsou oblíbenou pochoutkou, zdraví ale příliš dobře neslouží. Obsahují totiž velké množství škrobu, tuku a soli. Vědci z Ústavu experimentální botaniky ale už vyvíjejí brambory s nižším obsahem cukru. Do svých brambor vložili gen pro speciální enzym, který množství cukru v hlízách snižuje. Podle průzkumů mají lidé radši chipsy světlejší. Cukr ale vede k tomu, že brambůrky při smažení tmavnou. Výrobci se ho proto nyní snaží zbavit tím, že hlízy perou v horké vodě. To je ale energeticky dost náročné.
„Porovnávali jsme to logicky se stejnou odrůdou, kterou jsme použili ke genetické modifikaci. Rozdíly v obsahu cukrů po tříměsíčním skladování byly v některých případech i trojnásobné. To znamená, že u transgenních brambor byl v hlízách třikrát nižší obsah cukru než v těch, které nebyly geneticky modifikované,“ popisuje výsledky výzkumu Oldřich Navrátil z Ústavu experimentální botaniky AV ČR.
Gen pro odbourávání cukru vnášejí vědci do listů rostlin pomocí speciálních bakterií. Pomocí antibiotik se následně selektují buňky, které se podařilo změnit. Ty se ve speciálních živných médiích dále dělí, než z nich vyrostou miniaturní rostliny brambor.
„Kousky listu se namočí do roztoku, který obsahuje bakterii s naším genem, který chceme do rostliny vnést. Po dvou dnech v temnotě se kousky listů vyndají, dobře se osuší a pak se pokládají na médium,“ vysvětluje Navrátil.
Hotové rostliny se poté pokusně pěstují ve skleníku. Jejich chování v přirozených podmínkách se zkouší v polních pokusech, které probíhají ve šlechtitelské stanici Velhartice. Tyto brambory se ale ke konzumentům dostat nesmějí.
Krmivo Amflora a odolná Bt-kukuřice
V Evropské unii bylo zatím povoleno komerční pěstování pouze jednoho druhu transgenních brambor. Jde o odrůdu Amflora, která se využívá k průmyslovým účelům nebo jako krmivo pro zvířata. Vůbec první takto schválenou plodinou v Evropě je Bt-kukuřice odolná proti škůdcům.
Je geneticky modifikovaná rostlina nebezpečná?
Vědci se často geneticky modifikovaných rostlin obávají. V případě, že by se zkřížily s planě rostoucími příbuznými, mohly by geny v nich obsažené uniknout do přírody. A vznikl by například plevel odolný proti škůdcům. V případě brambor údajně takové nebezpečí nehrozí. Brambory totiž pocházejí z Jižní Ameriky, kde je lidé začali využívat už před pěti tisíci lety. V evropské přírodě prý neexistuje žádný druh, se kterým by se rostlina mohla zkřížit. „Všechny výsledky dávají velice optimistické odpovědi, že takové nebezpečí od geneticky modifikovaného bramboru naprosto nehrozí,“ uklidňuje Navrátil.
Genetické inženýrství by mohlo usnadnit šlechtitelům život. Vypěstovat novou odrůdu brambor klasickým způsobem, tedy postupným křížením odrůd s požadovanými vlastnostmi, trvá velmi dlouho, třeba až 15 let.
Vědci čekají na zájem soukromé firmy
Jestli se brambory s nižším obsahem cukru začnou pro výrobu bramborových lupínků skutečně používat, záleží na tom, jestli o nápad projeví zájem některá soukromá firma. Vědci sami totiž nemají finance na to, aby si mohli dovolit platit nákladné testování.
