Paříž - Francouzské věznice se stávají živnou půdou pro radikální muslimy. Vznikají tu buňky muslimských extremistů, kteří se snaží za mřížemi získat další přívržence. Věznice tak v této roli vystřídaly garážové mešity. Ministryně vnitra Michelle Alliotová-Marieová vydává v těchto dnech příručku Islám za mřížemi, v níž chce příslušníky vězeňské stráže na tento problém upozornit.
Islám je ve francouzských vězeních zdaleka nejrozšířenějším náboženstvím. Oficiální čísla k dispozici nejsou, protože Francie jako laický stát nesbírá žádná data o vyznání svých občanů, ale podle odhadů odborníků je muslim každý druhý francouzský vězeň. Podíl muslimů v populaci se přitom pohybuje jen mezi osmi a deseti procenty.
Jak uvedl pařížský zpravodaj Českého rozhlasu Jan Šmíd, věznice ve Francii jsou přeplněné. Je v nich na 62 tisíc vězňů, zatímco kapacita je pouze 50 tisíc míst. Ve věznicích jsou většinou přistěhovalci, kteří se tam ale nemají o nic hůř než na svobodě. Mezi vězni je kolem stovky lidí odsouzených pro teroristický čin a asi 500 až 600 muslimských radikálů, jejichž úkolem je získávat nové rekruty pro boj proti západním cílům. Nacházejí následovníky především mezi muslimy z přistěhovaleckých rodin ze severní Afriky, kteří mají pocit, že je společnost odmítá. Existuje ale i celá řada konvertitů, kteří pocházejí z rodin s výhradně francouzskými kořeny. Pro ně je obrácení k islámu znakem protestu proti společnosti.
Obrovským problémem je, že muslimští vězni nemají během trestu kvalifikovanou duchovní pomoc. Ve Francii do věznic dochází 600 křesťanských duchovních, těch muslimských je ale pouhá stovka. Navíc příprava na jejich působení mezi odsouzenými zatím neprobíhá podle pevně stanovených pravidel.
Prezident Nicolas Sarkozy se v době, kdy působil jako ministr vnitra, pokoušel prosadit vznik Francouzské rady muslimského vyznání. Ta měla být partnerem vlády v otázkách islámu a mimo jiné zastřešovat také vzdělání imámů a specializovaných muslimských duchovních v nemocnicích, věznicích a v armádě. Muslimská rada sice ve Francii existuje už delší dobu, ale ta se podle názoru kritiků zabývá spíš interními spory o obsazení funkcí.
Řešením by podle Šmída bylo, kdyby francouzská vláda dala vězňům perspektivu, že se po návratu z vězení stanou součástí francouzské společnosti a zapojí se do běžného života.
