V ruském Vladimiru nedaleko Moskvy se ujal projekt, který spojuje aktivní seniorky s matkami samoživitelkami. Ty pak v rodinách fungují jako babičky, které se starají o děti. Služba přitom není za peníze a je zcela dobrovolná.
Sedmašedesátiletou Alexandru Archipovovou znají děti jako babičku Sašu. Pracuje u nich ale jako dobrovolná pomocná síla a pokrevně příbuzní nejsou.
„Moje děti už jsou dospělé, i vnoučata odrostla. Ráda si hraji s těmi maličkými a tahle rodina se mi zalíbila. Děti jsou aktivní a vychované. Jsou to dobré děti,“ pochvaluje si Alexandra Archipovová.
Pětiletou Ksjušu a sedmiletého chlapce Sašu má důchodkyně v péči několik hodin párkrát týdně. Jejich matka Irina Sabitovová žije s dětmi sama. Projekt přitom chválí jako svou záchranu a spolu se svými potomky se shoduje, že babiččinu výpomoc budou potřebovat ještě několik let.
Výměnou dává paní Sabitovová babičce lekce v počítačové gramotnosti. „Mívá dotazy, které se většinou týkají různých potřebných sociálních služeb. Například jak se má objednat k lékaři,“ popsala Sabitovová.
Pro Alexandru Archipovou je přitom kontakt s rodinou odměnou sám o sobě. „Potřebujeme být ve stáří aktivní, chceme mít pocit, že nás někdo potřebuje, chceme se realizovat a uplatnit a využít energii, kterou ještě máme,“ popsala.
„Otcové někdy zátěž nevydrží“
Úřad sociální péče ve Vladimiru s projektem přišel před třemi lety. Zatím funguje v šesti rodinách matek samoživitelek se speciálními potřebami.
Irina Sabitovová tomuto profilu odpovídá. Kromě Ksjuši a Saši má i tři starší děti. Muž ji opustil a nejmladší chlapec se narodil s Downovým syndromem.
Handicap přitom s sebou stále nese stigma. „V takových rodinách obvykle děti vychovává jenom matka. Otcové bohužel takovou zátěž někdy nevydrží. S našimi babičkami pracují psychologové a seznamují je se zvláštnostmi dětské psychologie,“ vylíčila ředitelka místního úřadu sociálních služeb Jelena Čencovová.
Než se babičky ujmou péče o děti, úřad nejprve prověří jejich bezúhonnost. Zájemkyně o práci projdou i psychologickým školením.
