Berlín - Proces s Johnem Demjanjukem, někdejším údajným dozorcem ve vyhlazovacím táboře Sobibor, dnes pokračoval v Mnichově výpověďmi příbuzných obětí holokaustu. Obžalovaný líčení sledoval stejně jako při prvních jednacích dnech na přelomu listopadu a prosince mlčky, se zavřenýma očima a z invalidního vozíku. Soud dnes odmítl žádost obhajoby na zastavení procesu.
Žaloba Demjanjuka viní z toho, že se v Sobiboru v roce 1943 podílel na povraždění 27 900 Židů. Ve zřejmě posledním velkém procesu s předpokládaným pachatelem nacistických zločinů vystupuje 40 příbuzných obětí jako vedlejší žalobci. Ti dnes líčili pohnuté osudy svých rodin. Pozdvižení v sále však opět způsobil obhájce obžalovaného Ulrich Busch, když se na jednoho přeživšího obrátil s otázkou, zda údajná „židovská policie“ nebyla „horší než nacisté“.
Sám prý kdesi četl, že židovská pořádková služba v nizozemském sběrném táboře Westerbork zacházela s Židy určenými k transportu do Sobiboru hůře než příslušníci nacistických jednotek SS. Na žádost soudu však neuvedl zdroj svých informací. „Když zagooglujete, najdete to,“ citoval Busche server zpravodajského magazínu Focus.
Mezi jinými dnes vyprávěl sedmaosmdesátiletý Philip Jacobs z Amsterodamu, jak byli jeho rodiče a tehdy jedenadvacetiletá snoubenka Ruth deportováni z Westerborku a ihned po příjezdu do Sobiboru 23. července 1943 posláni do plynu.
„Ztratil jsem lásku svého života,“ pronesl Jacobs se slzami v očích. O život přišli v jiných koncentrácích také jeho sestra a přátelé. „Často se trýzním myšlenkou, proč jsem zůstal na živu, proč jsem svou rodinu nechal svému osudu,“ dodal.
Rozsudek nad Demjanjukem by měl mnichovský zemský soud vynést příští rok v květnu. Obžalovanému hrozí až 15 let vězení. Mnozí experti však pochybují, že se jej podaří odsoudit.
