Ukrajina začala identifikovat mrtvé ruské vojáky s pomocí softwaru na rozpoznání obličejů. Prostřednictvím sociálních sítí pak kontaktuje jejich rodiny, které si mohou těla vyzvednout. Podle Kyjeva Moskva ztráty popírá a padlé nechává na bojištích. Rusko v pátek uvedlo, že od začátku invaze přišlo o 1351 vojáků, podle Ukrajiny přesahují ruské ztráty šestnáct tisíc vojáků. Data ani jedné strany nelze nezávisle ověřit.
Ukrajina používá k identifikaci padlých ruských vojáků systém na rozpoznání obličejů
Události: Identifikace ruských vojáků (zdroj: ČT24)
Ruské jednotky podle Ukrajinců své padlé neodnášejí. Bezvládná těla vojáků zůstávají opuštěná třeba v Charkově. „Chtěli jsme je předat, ale nikdo si je nechce převzít,“ říká ukrajinský voják.
Ukrajinské úřady tvrdí, že se nejedná o výjimku. Ostatky protivníků se snaží Kyjev dostat zpět do vlasti. Začal k tomu využívat software na rozpoznávání obličejů, který porovnává těla s fotografiemi na internetu.
„Z laskavosti k matkám vojáků šíříme informace přes sociální média, aby se rodiny alespoň dozvěděly, že přišly o své syny, a mohly si vyzvednout jejich těla,“ řekl ukrajinský vicepremiér Mychajlo Fedorov.
S využitím VKontakte
Program má k dispozici databázi, která obsahuje asi dvě miliardy fotografií z oblíbené ruské aplikace VKontakte. Ukrajinská vláda zatím nechce zveřejnit informaci, kolik těl už takto identifikovala. Tvrdí, že procento padlých, o které se rodiny hlásí, je vysoké.
Ztráty ruské armády zaznamenalo třeba městečko Vozněsensk na jihu země. Těla ruských vojáků tu umisťují v pytlích do chladících vagónů vlaku. „Rusko zachází s vlastními vojáky jako s masem. Nechává je hnít,“ říká jeden z ukrajinských vojáků. Ukrajina i Západ tvrdí, že ruská média zprávy o svých ztrátách cenzurují. Na sociálních sítích se šíří informace, že těla převážejí ruské jednotky zpět do vlasti tajně.
Odborníci nepovažují systém na rozpoznání obličejů za spolehlivý
Odpůrci tohoto postupu při identifikaci mrtvých, mezi něž se řadí i některé skupiny na ochranu občanských práv, poukazují na možnost nesprávné identifikace. Nejběžnějšími způsoby potvrzení něčí totožnosti zůstávají otisky prstů, zubní záznamy a DNA, připomíná Richard Bassed, který na australské Monash University vede katedru forenzní medicíny.
Systém soudních lékařů americké armády (AFMES) uvedl, že automatické rozpoznávání obličejů jako postup neakceptoval, protože tato technologie není v současné době ve forenzní komunitě obecně přijímána.