Tříhodinový životopisný thriller Oppenheimer oceňovaného režiséra Christophera Nolana přitáhl pozornost k osobě jaderného vědce Roberta Oppenheimera a vývoji prvních jaderných zbraní. Navzdory těžkému tématu dokázal film v kinech uspět nad očekávání studia.
Typický vědec s hlavou v oblacích, říká historik o Oppenheimerovi, jehož příběh teď přibližují kina
3 minuty
Horizont ČT24: Oppenheimer ve skutečnosti
Manhattan a Trinity byla krycí jména spojená s vývojem prvních jaderných zbraní. Co se za nimi skrývá, v roce 1945 vědělo jen pár zasvěcených. Test první atomové bomby pak zaskočil svou silou i samotné vědce.
„Válka se kvůli těmto zbraním stala deseti- až stonásobně víc ničivou,“ uvedl k tomu v roce 1995 člen projektu Manhattan fyzik Philip Morrison.
- První test atomové bomby se odehrál v roce 1945 v poušti u amerického městečka Alamogordo v Novém Mexiku.
- Sestrojení bomby bylo výsledkem utajovaného projektu, který v USA začal v roce 1942. Stál za ním tým vědců pod vedením Roberta Oppenheimera.
- Zdroj: ČTK
Překvapivý výběr
Tým fyziků v Los Alamos vedl Robert Oppenheimer. Že byl vybrán právě on, bylo pro mnohé překvapením. „Neměl žádné zkušenosti s administrativou. Nikdy předtím nevedl větší skupinu lidí. Byl to typický vědec s hlavou v oblacích, který se věnoval rovnicím. Také byl špatným učitelem,“ shrnul historik jaderných zbraní Alex Wellerstein.
Na vývoji prvních jaderných zbraní se podílely – byť nepřímo – statisíce lidí. Naprostá většina z nich o pravém účelu své práce neměla z bezpečnostních důvodů ani ponětí. První test sledovali na střelnici v poušti Nového Mexika nejbližší Oppenheimerovi spolupracovníci.
obrázek
Česká stopa
Mezi nimi také minimálně dva rodáci z území dnešní České republiky. Georg Placzek pocházel z Brna a Lilli Hornigová z Ústí nad Labem. Právě ona patřila k hlasitým členům týmu, kteří odmítali použití nové zbraně proti lidem. Druhá část vědců ale byla přesvědčena o nutnosti ukázat odstrašující sílu. K nim patřil i sám Oppenheimer.
Georg Placzek a Lilli Hornigová
„Bylo pro něj důležité, aby první použití jaderné zbraně bylo natolik děsivé, aby přimělo svět se spojit a uvědomit si, že už nemůže v této cestě pokračovat,“ říká Wellerstein.
Předstihnout nepřítele
Vědce při vývoji také poháněla obava, aby ničivou zbraň nezískal jako první nepřítel. Většina z nich v kariérách pokračovala i po válce a podílela se tak na vývoji ještě ničivějších zbraní, jako je vodíková bomba.
„Existuje reálná možnost, že věda změní svět – prokázala to Hirošima nebo zastavení Sovětského svazu, a již také v náznacích první pokusy o stavbu jaderných reaktorů,“ vzpomínal v roce 1995 člen projektu Manhattan, fyzik Edward Teller.
O často velmi barvitých životech vědců se dnes díky úspěšnému ztvárnění na stříbrném plátně dozvídají lidé po celém světě, kteří dosud o teoretické fyzice věděli pramálo.
