Brusel - Předseda Evropské rady Donald Tusk vyzval Čínu k obnovení dialogu se zástupci dalajlamy. Výzvu směrem k čínskému premiérovi adresoval na společném summitu EU a Číny v Bruselu. Čínský premiér na to nereagoval. O tématu se začalo znovu živě diskutovat poté, co Peking tvrdě kritizoval účast tibetského duchovního vůdce na britském festivalu v Glastonbury.
Obchodní jednání v Bruselu doprovázely protesty za dodržování lidských práv v Tibetu. „Požádal jsem Čínu, aby obnovila smysluplný dialog se zástupci dalajlamy. (…) Vyjádřil jsem naše znepokojení ohledně svobody vyjadřování a shromažďování v Číně, což se týká zejména příslušníků tibetských menšin a Ujgurů,“ konstatoval Tusk.
Čínský premiér Li Kche-čchiang na výzvu nijak nereagoval. Téma se znovu dostalo do popředí po tom, co dalajlama vyhověl pozvání na jednu z největších festivalových akcí roku - britské Glastonbury.
Peking proti jeho vystoupení ostře protestoval. Tibetskému vůdci podle tamního ministra zahraničí poskytli organizátoři platformu pro jeho separatistické protičínské aktivity. „Tibet je nedílnou součástí čínského území. Čína se jasně staví proti jakékoli zemi, organizaci nebo jednotlivci, kteří podporují antičínské a separatistické aktivity dalajlamy,“ prohlásil Lu Kang.
Kdo bude dalajlamou? Na razítku drží ruku Peking
Dalajlamu po staletí vybírali tibetští mnichové, kteří pátrali po reinkarnacích zemřelých duchovních vůdců. Podle současných čínských nařízení ale musí Peking každého nového náboženského představitele úředně potvrdit.
„Je to, jako kdyby Fidel Castro řekl: 'Vyberu příštího papeže a všichni katolíci s tím musí souhlasit.' To je směšné,“ upozornil šéf tibetské exilové vlády v severoindické Dharamsále Lozang Sanggjä. Současný dalajlama už před časem uvedl, že by mohl být poslední.
- Peking označuje dalajlamu za nebezpečného separatistu a vládne Tibetu tvrdou rukou od obsazení tibetského území v roce 1950.
- Dalajlama, který od neúspěšného tibetského povstání proti čínské nadvládě z roku 1959 pobývá v exilu v Indii, opakuje, že chce pouze větší autonomii pro Tibet a skutečné náboženské, politické a kulturní svobody.
