Turecko podle Benátské komise, tedy právních expertů Rady Evropy, vyhlašováním zákazů vycházení v kurdských oblastech porušuje ústavu. Ankara se zákazy začala loni v srpnu, kdy po dvouletém příměří obnovila boj proti separatistické Straně kurdských pracujících. Odborníci se shodují na tom, že takový krok může být spojován výhradně s vyhlášením mimořádného stavu.
Vyhlašování zákazu vycházení patří podle tureckého práva k výjimečným opatřením a má být
spojeno s mimořádným stavem, uvedla Benátská komise. Ten je možné vyhlašovat v případě přírodních katastrof, závažné ekonomické krize nebo v případě mobilizace a válečného stavu.
Vztahy mezi Ankarou a kurdskou menšinou se zkomplikovaly poté, co loni v červenci zkrachovala snaha o mírové řešení situace.
Zákazy vycházení Turecko vyhlašuje od loňského roku
Ankara začala vyhlašovat zákazy nočního vycházení na jihovýchodě země, kde žijí Kurdové, když loni obnovila boj proti separatistické Straně kurdských pracujících (PKK). Skončilo tím dvouleté příměří. Po obnovení bojů zahynuly stovky tureckých vojáků a policistů stejně jako civilistů a kurdských bojovníků.
Skupina s leninsko-marxistickým ideovým pozadím vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Proti turecké vládě začala útočit od roku 1984 a její hlavní cíl od té doby zůstává stále stejný: získat větší nezávislost na Ankaře. Prosazování si však vyžádalo krvavou cenu v podobě minimálně 40 tisíc obětí. Vrchol vzájemného konfliktu prozatím přišel v polovině 90. let, kdy byly zničeny stovky kurdských vesnic a preživší se rozutekli do větších měst, kde začali zakládat odbojové buňky.
Zatímco do 90. let organizace trvala na vytvoření vlastního státu, postupem času své požadavky zmírnila na vyšší autonomii v rámci tureckého státu. Její akceschopnost výrazně poznamenalo zatčení vůdce Abdullaha Öcalana v roce 1999, kdy byl uvězněn pro zradu.
V březnu 2013 Öcalan z vězení vyzval stoupence PKK, aby ustoupili od bojových plánů v Turecku. Tehdy došlo k částečnému příměří, které po dlouhou dobu vydrželo. Novou vlnu konfliktu spustil letošní červenec a letecké údery Turecka proti severoiráckým táborům PKK.
Krátce po Öcalanově zatčení představila PKK pětiletý plán jednostranného příměří a snažila se zlepšit svůj obraz v očích Turků. K tomu mělo posloužit i několikrát změněné jméno strany, nakonec se ale vrátila k původnímu názvu.
PKK žádá po Ankaře, aby mohla sama více promlouvat do politického dění v zemi a svobodně spravovat své území. Dlouhodobě také usiluje o propuštění svých vězněných členů. Turecko však se stranou odmítá vyjednávat a svolilo pouze k částečné amnestii.
Zhruba před 10 lety se PKK vrátila k vyhrocené kampani proti vládě a setrvala v ní až do tajné dohody z roku 2009, která umožnila příměří. Ve stejném roce však bylo ústavním soudem zakázáno do té doby hlavní politické uskupení Kurdů: Strana demokratické společnosti. Stovky kurdských aktivistů byly následně stíhány za teroristické činy. Bojové milice PKK se tak začaly více stahovat do svých enkláv v severním Iráku.
Tyto procesy dlouhodobě kritizovala Rada Evropy a lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Poukazují přitom na velmi vágní definici terorismu v rámci tureckých zákonů a v řadě případů i na nedostatek důkazů.
