Londýn - Ostatky, které našli loni britští archeologové, skutečně patří anglickému králi Richardovi III. Po testech DNA to potvrdili britští vědci. Kosti se našly pod parkovištěm v anglickém Leicesteru na místě někdejšího františkánského kostela, kde byl podle současných poznatků král pohřben. Byl posledním anglickým monarchou, který zahynul v boji. Starosta Leicesteru dnes oznámil, že ostatky Richarda III. budou znovu pohřbeny v místní katedrále. Tento týden zde bude také otevřena přechodná expozice věnovaná Richardovi III.
Britští archeologové pod parkovištěm Grey Friars v anglickém Leicesteru našli loni v září kosterní ostatky z 15. století, které by mohly patřit Richardovi III. Vykazovaly panovníkovy fyzické rysy a našly se na místě někdejšího františkánského kostela, v jehož hrobce byl podle současných poznatků král pohřben. Kostra zjevně patřila muži, jenž byl jinak v dobrém fyzickém stavu. Na lebce je patrná zlomenina, kterou muž utrpěl krátce před smrtí. Zranění možná způsobil řezný nástroj. Mezi krčními obratli pak byl nalezen kovový hrot šípu.
Je to Richard III. - mimo jakoukoliv pochybnost
Mimo jakoukoli rozumnou pochybnost jde o kostru krále Richarda III., řekl hlavní archeolog univerzity v Leicesteru Richard Buckley, který projekt vedl. Studie nalezených kostí „přesvědčivě ukazují na to, že jde o Richarda III.“, potvrdila bioložka Jo Applebyová. Brífink, kde byly představeny výsledky výzkumu, přenášela BBC živě, stanice Channel 4 večer odvysílá dokument o nalezení Richardových ostatků.
Kostra byla podrobena řadě testů, včetně analýzy DNA. Analýza radiokarbonovou metodou potvrdila, že nalezená kostra patřila 32letému muži, který žil mezi lety 1455 až 1540. Byl vysoký 173 centimetrů, což na svou dobu bylo poměrně dost. Kostra ovšem byla poznamenána skoliózou. Dobové prameny i Shakespeare zdůrazňovaly právě Richardovu deformovanou postavu. Vědci také představili Richardovu lebku, která je vzhledem k době, jakou ležela pod zemí, poměrně zachovalá.
Zkoumání také odhalilo deset zranění, z toho osm na hlavě. Richard III. je utrpěl v bitvě a zřejmě i po smrti, kdy vítězové jeho mrtvolu zohavili. Analýza také potvrdila, že ostatky měly subtilní kosti, což odpovídá dobovým líčením Richardovy křehké postavy. „Lebka byla v dobrém stavu. I když byla křehká, mohli jsme z ní získat podrobné informace,“ řekla Applebyová. Výzkum ale neukázal, že by měl král chromou ruku, jak píší někteří tudorovští historici.
Klíčová však byla analýza DNA. Genealogové z univerzity v Leiceseteru identifikovali čtyři žijící potomky Richarda III., kteří souhlasili s anonymní účastí na projektu. Nakonec porovnali DNA z nalezené kostry s DNA truhláře Michala Ibsena, který je po 16 generacích potomkem Richardovy sestry Anny z Yorku a který žije v Londýně. Genetička Turi Kingová oznámila, že analýza shodu DNA potvrdila. Nejprve prý vědci měli obavy, zda nejsou kosti v příliš špatném stavu a zda bude možné z nich získat potřebný vzorek. „Jsem mimořádně potěšena, že se nám podařilo získat vzorek DNA, s nímž jsme mohli pracovat,“ řekla.
„I ta nejběsnější zvěř má v sobě trochu lítosti. Já ne, protože nejsem zvíře.“ (But I know none, and therefore am no beast.) W. Shakespeare, Richard III.
Richard III. byl posledním králem z rodu Plantagenetů a posledním anglickým monarchou, který zahynul v boji. Padl v bitvě u Bosworthu 22. srpna 1485, na kterou se vydal právě z Leicesteru. Bitvou u Bosworthu se uzavřela třicetiletá krvavá Válka růží, v níž bojovali Yorkové a Lancasterové, dvě větve královského rodu Plantagenetů. Na anglický trůn pak usedl první vládce z dynastie Tudorovců Jindřich VII. Zohavené tělo Richarda III. bylo po bitvě vystaveno v Leicesteru na důkaz, že král skutečně zemřel. Pak bylo uloženo do hrobky ve františkánském kostele, který však později zanikl, a mělo se za to, že panovníkovy ostatky skončily v místní řece.
Všechny předchozí pokusy nalézt hrobku Richarda III. ztroskotaly, britský historik John Ashdown-Hill však přišel s novými poznatky. Jednak se mu díky srovnání historických map podařilo přesněji identifikovat místo, kde františkánský kostel kdysi stál, a navíc senzačně získal vzorek DNA od přímých Richardových potomků. V srpnu archeologové začali průzkum na městském parkovišti, které bylo jediným otevřeným prostorem v oblasti, kde mohl kostel být. Při vykopávkách byly rychle nalezeny zbytky budov patřících ke kostelu a poté i hrob - jak se dnes potvrdilo - Richarda III. Kostra zřejmě nebyla v rubáši ani v rakvi. I když to ve své době nebylo neobvyklé, potvrzuje to dobové prameny, podle nichž vítězní Tudorovci Richarda pohřbili „neuctivě“.
Starosta Leicesteru Peter Soulsby oznámil, že ostatky Richarda III. budou znovu pohřbeny v místní katedrále, která je poblíž místa, kde byl nalezen. Podrobnosti nového pohřbu ještě nebyly oznámeny, ale podle britských médií to bude až začátkem příštího roku, až bude zcela dokončen průzkum kostry.
Padouch, nebo hrdina?
William Shakespeare popsal Richarda III. jako fyzicky deformovaného tyrana a uzurpátora, který trůn získal i vraždami svých dvou synovců. Král ale zůstává do značné míry záhadou. Vládl jen dva roky a podle některých názorů byl hrdina, podle většiny krutý tyran. Shakespeare jej ale prý líčil jednostranně optikou vítězných Tudorovců. Vložil mu do úst i slavnou větu „Koně! Království za koně!“, kterou král pronesl na závěr prohrané bitvy.
Poslední král z rodu Yorků Richard III. se narodil 2. října 1452 na Fotheringhayském hradu v hrabství Northamptonshire, jako osmý a nejmladší syn Richarda Plantageneta a Cecílie Nevillové. V době vlády svého bratra Eduarda IV. mu Richard projevoval loajalitu a vynikl jako vojenský velitel. Byla mu darována velká panství na severu země, byl jmenován vévodou z Gloucesteru, správcem severní části Anglie a stal se nejbohatším a nejmocnějším šlechticem. Podporoval rozvoj univerzit a církev. Vlády se ujal 6. července 1483 po smrti Eduarda IV., když předtím nechal údajně popravit oba jeho syny, kteří mu stáli v cestě na anglický trůn. Tam se dostal už tak, že zpochybnil legitimitu svazku jejich otce s jejich matkou, jeho přímý podíl na jejich smrti se ale nikdy nepodařilo prokázat.
Za své vlády musel čelit dvěma velkým vzpourám. První, v roce 1483, vedl Jindřich Stafford, vévoda z Buckinghamu. Vzpoura byla potlačena a Jindřich byl popraven. Druhou vedl Jindřich Tudor a jeho strýc Jasper, kteří Richarda porazili ve zmíněné bitvě u Bosworthu.
