Curych - Švýcarsko platí za ostrůvek neutrality v Evropě, obyvatelé země helvetského kříže ale nejsou zdaleka takoví pacifisté, jak by se mohlo zdát. Naopak - jen v málo zemích je tolik střelných zbraní jako právě ve Švýcarsku. Každý voják i v záloze má tu svou doma. Podle odpůrců takto liberálního přístupu je načase s tím skoncovat. Všechno ale může být jinak: Švýcaři zřejmě už brzy v referendu rozhodnou, jestli chtějí přístup ke střelným zbraním omezit a zda budou ty armádní muset zůstávat zamčené v kasárnách.
Debatu oživí každá vražda spáchaná legálně drženou puškou či pistolí: každoročně jich je na tři stovky. Podle studie curyšské univerzity existuje také souvislost mezi množstvím zbraní a počtem sebevražd v zemi. Ve Švýcarsku jich je ročně 37 na sto tisíc obyvatel - výrazně víc než v sousední Itálii či Německu.
Proti omezení přístupu ke zbraním jsou třeba účastníci i organizátoři starodávné chlapecké střelecké soutěže Zürcher Knabenschiessen. Podle nich stačí, když si lidé na zbraně prostě už v dětství zvyknou a naučí se s nimi zacházet co nejdříve. První záznamy o této soutěži pocházejí z roku 1656. Radnice v Curychu ji zorganizovala, protože se množily stížnosti na místní chlapce, kteří se opíjeli a obtěžovali dívky. Smyslem bylo vštípit jim smysl pro disciplínu a nenechat je jen bloumat po ulicích.
Už asi dvacet let se klání - v rozporu s jeho starobylým názvem - mohou účastnit i dívky. Tři zářijové dny patří k nejdůležitějším v curyšském společenském kalendáři. Uchazeči o titul krále nebo královny střelců ve věku od 13 do 17 let se sjíždějí z celé země. Vyhrát střeleckou soutěž je pro mnoho mladých Švýcarů tajným snem, přesně tento přístup se ale nelíbí švýcarským odpůrcům střílení pro zábavu. Podle nich je třeba zbraně chápat jako nástroje na zabíjení a odstranit pocit, že je to normální věc, který pramení ze švýcarské identity a tradice Viléma Tella.
