Ciudad de Mexico – Farmáři v suchem sužovaném Mexiku jsou u vytržení z nové zavlažovací technologie. Unikátní vodní gel udrží jejich pole úrodná i v podmínkách, za kterých by normálně většina plodin uschla. Zavlažovací systém přitom pracuje na podobném principu jako moderní dětské plínky. Chemický inženýr Sergio Rico z Národního polytechnického institutu, jenž látku vyvinul, má prostřední jméno Ježíš. A prášek nazvaný „Pevný déšť“ pro farmáře opravdu představuje spásu.
Prášek umí absorbovat ohromné množství tekutiny
Dlouhotrvající sucho je postrachem všech farmářů. Za své rostliny bojují i ti mexičtí ve státě Jalisco. Prášek s názvem „Pevný déšť“ vznikl ve výzkumných laboratořích. Polyakrylát draselný - hygroskopický syntetický polymer dokáže absorbovat vodu, kdykoli s ní přijde do kontaktu. Vtáhne ji do sebe 500krát víc, než kolik sám váží.
Výsledný vodní gel stačí zakopat přímo ke kořenům, kde se pak voda pomalu uvolňuje. Rostlinu vydrží zásobovat měsíce. Rico materiál testoval v Kolumbii na kukuřičných polích a výnosy byly několikanásobněnásobně vyšší než při konvenčním zavlažování. Osvědčil se i v jeho rodném Mexiku. „Během sucha se ukázalo, že opravdu funguje. Pole zůstávají úrodná a na ovoci je znát, že má stálý přísun vláhy,“ řekl jeden z farmářů Eusebio Martinez.
Pevný déšť ušetří zemědělcům peníze
Mexický stát Jalisco se přitom potýká s možná největším suchem za posledních sedmdesát let. Rico proto věří, že Pevný déšť může výrazně proměnit zemědělství v zemi – zvýšit jeho výnosy i kvalitu pěstovaných produktů. „Díky této technologii se rostlinám daří i poté, když přijde sucho. Farmáři o úrodu nepřijdou. Kořeny pěstovaných rostlin mají poblíž zásobu vláhy, která jim umožní přežít ještě minimálně měsíc. To šetří zemědělcům peníze a umožňuje jim to pěstovat víc druhů plodin,“ podotkl chemický inženýr Rico.
Podle něj technologie navíc nijak nepoškozuje životní prostředí. Gel se nevypařuje ani nerozpouští ve vodě, rostliny ho do sebe neabsorbují. Dobrou zprávou je i příznivá cena – podle odhadů by se dal s pomocí látky jeden hektar držet při životě za pouhých 500 dolarů.
To by v Mexiku, kde si klasické zavlažování mohou dovolit jen bohatší lidé, zbořilo mnohé bariéry – včetně těch sociálních. Šanci by dostali všichni. „Některá místa jsou velmi chudá, protože je tam sucho a zemědělci půdu prostě opustí. Nemají obživu, protože v oblasti neprší dostatečně dlouho a oni nemají čím nakrmit rodinu,“ konstatoval Rico.
Převratnost myšlenky potvrzuje i mezinárodní uznání. Vynález Ricovi zajistil nominaci na prestižní „Stockholmskou cenu za vodu“ udělovanou už 21 let.
