V první den obnovených mírových rozhovorů přišel švédsko-italský diplomat ve skvělé náladě. Málokdo by hádal, že muž v perfektně střiženém obleku a se skřipcem na nose má rozřešit konflikt, který si během posledních pěti let vyžádal životy čtvrtmilionu lidí. De Mistura, v civilním životě švédský konzul na italském ostrově Capri, se přitom přiblížil k ukončení syrské občanské války jako nikdo před ním, upozorňuje agentura Reuters.
Nezáviděníhodný úkol převzal v roce 2014 po dvou neúspěšných předchůdcích – bývalém tajemníkovi OSN Kofi Annanovi a arabském diplomatovi Lachdaru Brahímím. Ani jeden z nich nedokázal v zašmodrchaném klubku syrského konfliktu najít cestu.
V kontrastu s nafouklými cíli svých předchůdců zvolil de Mistura velice opatrnou cestu. Předem vyloučil, že by Spojené národy mohly zajistit Sýrii mír. Nenutil válčící strany k bezcílným jednáním, netlačil na mocnosti, aby na půdě Rady bezpečnosti direktivně hlasovaly pro konec války.
Naopak – vakuum, které vzniklo, donutilo Spojené státy a Rusko využít svého vlivu na válčící strany, aby je dovedly k de Misturově vyjednávacímu stolu. Teď teprve má švédský diplomat sehrát svou úlohu a donutit rivaly k dialogu.
Během své čtyřicetileté kariéry diplomata prošel muž hovořící sedmi jazyky (včetně hovorové arabštiny) konflikty v Africe, na Balkáně, Středním východě a Afghánistánu. Vybudoval si pověst muže, který si dokáže získat důvěru válčících stran nepřátelských vůči cizincům. „Podal jsem ruku spoustě lidí, které by moje matka nechtěla ani poznat,“ nechal se slyšet.
Podle mluvčího OSN Ahmada Fawzího de Misturovi pomáhá jeho logický přístup k věci a smysl pro humor, který už dokázal odlehčit nejednu složitou situaci. „Neuvěřitelným způsobem se dokáže spojit s lidmi – a je jedno, jestli jsou z médií, nebo jde o partnery v obtížném politickém procesu, jako je tento. Pokaždé, když za někým přijde, je to s velkou úctou, ať se jedná o kohokoliv,“ dodává Fawzí.
Vykročení levou nohou
Přesto nebyly de Misturovy začátky ve funkci syrského vyjednavače zrovna hladké. Syrskou opozici rozčílil ve srovnání se svými předchůdci mnohem otevřenějším postojem vůči Damašku. Kritické chyby se dopustil, když novinářům řekl, že prezident Asad je „součástí řešení“. Situaci se snažil vybalancovat a svůj výrok okamžitě poupravil v tom smyslu, že Asad má zodpovědnost za ukončení bojů. I tak přišel na řadu měsíců o důvěru opozičních skupin.
Poté, co padly naděje na příměří, které mělo vzniknout po zmrazení bojů v Aleppu, začal de Mistura jednat s širokým spektrem syrských skupin. Otevřených rozhovorů se ale odmítla účastnit ozbrojená opozice, čímž jednání přišla vniveč.
Jeho kritikové mu vyčítali, že je znám spíš svým vytříbeným módním stylem než diplomatickými úspěchy. Deník New York Times dokonce citoval libanonského ministra, podle kterého de Mistura tráví příliš času opalováním v soukromém klubu. „Nemyslíte, že je to trochu nefér?“ opáčil prý de Mistura redaktorovi deníku nad salátovým barem v sídle Spojených národů.
Diplomacie s chirurgickou přesností
Zdánlivá de Misturova slabost a nedostatečné ambice podle Reuters jen odrážejí realitu, v níž není prostor pro marné naděje v rychlý pokrok.
Protřelý diplomat se nevydal ve stopách svých předchůdců, které vedly jen do ztracena. Jednal s nejvyšší obezřetností, nenechal se zatlačit k rychlým soudům. Odmítl se vyjádřit k tomu, kdo je a kdo není teroristickou skupinou, a umně to přehrál na Radu bezpečnosti. Vyčinil Spojeným státům a Rusku, že v řešení krize nedělají víc. Osud prezidenta Asada přenechal samotným Syřanům. A několikrát zdůraznil, že absolutní a nepopiratelnou hodnotu mají pouze lidská práva.
Prvním hmatatelným výsledkem jeho diplomatických tahů je křehké příměří trvající od 26. února. Ač má k dokonalosti daleko, je za posledních pět let první příležitost, kdy mohou znepřátelené strany začít jednat o míru.
V roce 2014 o de Misturovi britský deník The Guardian napsal, že je to člověk s nejtěžší prací na světě. V těchto dnech má šanci svým kritikům ukázat, že se během posledních dvou let jenom neopaloval. Každý pokrok, který vzejde z ženevských schůzek, bude úspěchem, kterého nikdo před ním nedosáhl.
