Petrohrad - Vodárny v Petrohradu angažovaly několik hlemýždích exemplářů z rodu oblovek, aby střežily spalovnu odpadu. Největší šneci na světě achatiny původně pocházejí ze subsaharské Afriky. Půl tuctu kusů se nedávno ocitlo v Rusku na zcela konkrétní misi. Mají za úkol hlídat, jestli zplodiny vypouštěné do ovzduší zůstávají v normě. Slouží jako živá čidla u spalovny, kde se likvidují pevné odpady z kanalizační sítě. Předpoklady pro takový post mají šneci perfektní. Kritikové ale tvrdí, že se na takovou práci nehodí.
Kvůli jedinečné stavbě organismu jsou afričtí hlemýždi citliví na změny v ovzduší, a tedy na exhalace. Skupina strážců spalovny má proto na svých tělech umístěné minipřístroje, které monitorují srdeční funkce a jejich případné změny. Záznamy se pak průběžně porovnávají s kontrolní skupinou šneků dýchajících čistý vzduch, tedy těch žijících v bezpečné vzdálenosti od komínů. „Sledujeme zdravotní stav našich zvířat proto, abychom zjistili, jestli se jim daří dobře. Jsou tu asi měsíc a během té doby se jejich kondice nijak nezhoršila,“ potvrdila ředitelka společnosti Vodokanal Olga Rublevská.
„Tak jako všichni živočichové žijící na zemském povrchu vdechují šneci kyslík. A spolu s ním také ostatní látky, které se na něj váží. To vše končí v dýchací soustavě. Pokud jsou ve vzduchu dioxiny, hromadí se v plicích. Když jejich množství překročí kritickou mez, šnek zemře – a to je varovný signál. Ale i v případě přirozené smrti můžeme při pitvě zjistit, kolik jedu se v organismu nasbíralo,“ domnívá se vědec z Akademie věd v Petrohradu Sergej Cholodkevič.
Šneci vyžadují dohled a potravu
Jiné senzory potřebují třeba jen vyměnit baterie. Hlemýždí indikátory jsou poněkud náročnější. Vyžadují pravidelnou péči. V Petrohradu mají měkkýše na starost vědci specialisté. „Většinou jedí zeleninu. Dáváme jim saláty, okurky, jablka, mrkev. Občas potřebují také dokrmit vaječnými bílky, aby dostali ve stravě také organickou složku. A uvažujeme o tom, že bychom jim nabídli křídu, to kvůli živinám pro ulitu,“ uvedl vědec z Akademie věd v Petrohradu Nikolaj Kamaril.
„Nebezpečné je hlavně to, že podobná zařízení zjevně vypouštějí látky, které se v těle hromadí. V jakémkoliv těle. Nezabíjejí hned, ale klidně až po letech. Navíc nevíme, jestli mohou hlemýždi trpět rakovinou plic. Pokud vědci tvrdí, že mají podobný dýchací systém jako lidé, tak je to určitě možné,“ míní ředitel pobočky Greenpeace Petrohrad Dimitrij Artamov.
Dým se nad Sankt Petěrburgem vznáší takřka neustále. Ekologové přesto pokládají experiment za pochybný a přinejmenším varující. Firma na likvidaci odpadu podle nich veřejně přiznala pochybnosti o tom, jak může ovlivňovat životní prostředí a lidské zdraví. Hlavně v dlouhodobé perspektivě.
