Bratislava - Na Slovensku se nachází jediný zlatý důl ve střední Evropě. Horníci v Hodruši-Hamrech vytěží ročně stovky kilogramů zlata. Při současných vysokých cenách drahého kovu se jejich práce hluboko pod zemí vyplácí. Cenu zlata horníci sledují stejně horlivě, jako se to dělá na burzách.
Slovenským horníkům se těžba zlata vyplácí
Šichta horníkům začíná v šest hodin ráno, stejně jako kdysi jejich otcům a dědečkům. Bagry, kousající do tvrdé horniny, jsou jedna z mála technických vymožeností. Těžká robota ale přináší ovoce. „Produkci drahých kovů zlata a stříbra vám neřeknu přesně, ale pohybuje se to jak u zlata, tak i u stříbra řádově ve stovkách kilogramů ročně, takže to uživí ten kolektiv a 100 pracovníků, které v současnosti zaměstnáváme,“ podotkl Richard Kaňa, ředitel dolu v Hodruši-Hamrech.
Důl je známý 400 let, kdysi zde těžili hlavně měď a stříbro, zlato zde paradoxně objevili až v roce 1992 - ukryté v hloubce stovek metrů. Na jeho objevení dlouho chybělo štěstí, osud dolu byl víceméně téměř zpečetěn. „Před těmi, pokud dobře počítám, 30 lety, jsme byli 40 metrů od tohoto ložiska, které současně dobýváme a neobjevili jsme ho,“ konstatoval Kaňa.
Reportáž Olgy Bakové (zdroj: ČT24)
Bohatost žíly určí v laboratoři, najít ji a udat správný směr těžby, na to jsou ale třeba ty nejzkušenější hlavy. „Když je někde jalovina, smůla, zase nás otočí a razíme jinde,“ podotkl baník Pavel Šurka.
Zlato se ale počítá na gramy a horníci si ho užijí jen zřídka. „Vidíme za sebou jen metry, které vyrazíme měsíčně, a to je vše,“ poznamenal horník Pavel Zachar. Lesk a hodnotu zlatu dají až v belgických hutích. Zdejší horníky to ale zjevně netrápí. Hlavně že je stále proč chodit do podzemí.