Londýn/Paříž - Mnohdy až mučivé chvíle zažívali v prvních srpnových dnech roku 1914 někteří představitelé západoevropských velmocí, již stáli před dilematem, zda zatáhnout své země do ničivého víru války, ze které se brzy nato vyklubal celosvětový konflikt. Příkladem takového těžkého rozhodování byl osobní příběh britského ministra zahraničních věcí Sira Edwarda Greye (1862-1933). Ten 3. srpna 1914 v odpoledních hodinách přednesl zásadní projev před Dolní sněmovnou, v němž konstatoval, že přes veškerou snahu již není možné uchránit mír v Evropě.
Tato slova volil především s ohledem na události bezprostředně předcházející jeho projevu. Především se jednalo o postup Německa, které 2. srpna obsadilo Lucembursko a chystalo se na vpád do Belgie, požadujíc na belgickém králi Albertovi I. volný průchod svých vojsk do Francie. V okamžiku, kdy to belgický panovník odmítl, vyhlásilo Německo 3. srpna válku Francii.
V ten samý den naléhal Sir Edward Grey na poslance Dolní sněmovny, že Velká Británie musí pod tíhou zmíněných událostí splnit závazky, které pro ni vyplývají jak ze spojenectví s Francií, tak z pozice garanta belgické neutrality (viz Londýnská smlouva evropských velmoci z roku 1839). V praxi to jednoznačně znamenalo vstoupit do války.
Pro Greye bylo takové přesvědčování o to těžší, že podle dobových svědků nebyl v žádném případě válečným štváčem. Naopak, byl to on, kdo byl na sklonku roku 1912 hlavním architektem Londýnské konference velvyslanců, na níž se zástupci evropských velmoci pokusili usmířit protivníky v první balkánské válce. Podobnou konferenci se snažil uspořádat v červenci 1914 v reakci na Sarajevský atentát, ale Německo a Rakousko-Uhersko jeho iniciativu odmítlo.
„Obávám se, že budeme hodně trpět, a to bez ohledu na to, jestli budeme přímo ve válce, nebo budeme stát mimo ni,“ pravil Grey ve své více jak hodinové řeči. Těsně poté, co ji dokončil a vrátil se do své úřadovny, propadl zoufalství a začal bušit pěstmi do stolu. „Nenávidím válku, nenávidím válku,“ plakal nahlas přední politik Liberální strany.
Ještě tu noc, když už se jeho vztek proměnil v apatii, prohlásil ve společnosti přítele Johna Spendera, novináře píšícího pro Westminster Gazette, památná slova. Zrodila se v okamžiku, kdy se díval z okna a pozoroval lampáře, kterak provádí v ulicích svou každodenní pracovní rutinu. „Lampy zhasínají po celé Evropě. Za našeho života už je nespatříme se znovu rozsvítit,“ poukázal na fakt, že se starý kontinent ocitl na prahu časů temna, jaké dosud nikdy předtím nezažil.
Ironií osudu bylo, že Greyovi se v té době již výrazně zhoršoval zrak. Když posléze v prosinci 1916 rezignoval na ministerský post, byl už takřka slepý. Ve vládě Jeho veličenstev Eduarda VII. a Jiřího V. působil nepřetržitě 11 let, což z něj dodnes činí nejdéle sloužícího britského ministra zahraničních věcí.
Co následovalo bezprostředně po Greyově projevu?
Válečná mašinérie se dala rychle do pohybu. Jelikož většina poslanců Dolní sněmovny podpořila Greyovo stanovisko, že válka je nevyhnutelná, a tím pádem podpořila Asquithův kabinet (třebaže uvnitř vládnoucí Liberální strany nepanovala ohledně zvoleného postupu jednota), brzy nato následovala nóta Velké Británie požadující stažení Němců z Belgie, po jejímž vypršení 4. srpna ve 23.00 hodin Velká Británie oficiálně vyhlásila Německu válku.
Lights Out - ve Velké Británii si lidé připomenou 100 let od vstupu země do 1. světové války tím, že v pondělí 4. srpna mezi desátou a jedenáctou hodinou večerní nechají ve svém příbytku rozsvícené pouze jedno světlo nebo zapálí svíčku.
O několik týdnů později se Britský expediční sbor vylodil v Evropě a zapojil se po boku francouzské armády do otevřeného střetu s německými jednotkami v bitvě u Mons (23. srpna 1914). Pro Brity to bylo první vojenské angažmá za kanálem La Manche od bitvy u Waterloo v roce 1815. Bitva u Mons trvala devět hodin a skončila vítězstvím vojsk německého císaře Viléma II. Bitvy se zúčastnilo na 35 000 Britů, 1600 z nich na bojišti padlo.
Hollande a Gauck na místech hrůz první světové války
Prezidenti Francie a Německa François Hollande a Joachim Gauck se dnes sešli na vrcholu Hartmannsweilerkopf v Alsasku, aby si připomněli začátek první světové války. Před sto lety - 3. srpna 1914 – totiž tehdejší Německá říše vyhlásila Francii válku. „Společná Evropa, společné evropské instituce nejsou výsledkem dějinné náhody,“ řekl Gauck v místech, kde padlo skoro 30 000 francouzských a německých vojáků. V současnosti je podle něho nutné postavit se populistům, kteří se snaží získávat si přízeň protievropskými hesly. Na pietní akci přišla také asi stovka mladých lidí z obou zemí, jež v minulosti dělila osudová zášť.
Během bojů v okolí necelých 960 metrů vysoké hory Hartmannsweilerkopf (francouzsky Vieil Armand) vojáky nekosily jen kulky a granáty, umírali i na úplavici nebo tyfus. Hora si vysloužila přezdívku „Požírač lidí“. Na tamním hřbitově leží na 12.000 vojáků, jejichž ostatky se nikdy nepodařilo identifikovat.
