Potřebu společného evropského postupu a další integrace Evropské unie v řešení současných krizí zdůraznili ve svých projevech před europoslanci francouzský prezident Francois Hollande a německá kancléřka Angela Merkelová. Podle obou státníků musí Evropa co nejrychleji napravit své zaváhání při řešení krize v Sýrii a dostát svým základním principům při pomoci uprchlíkům.
Podle šéfa Elysejského paláce čelí Evropa v současnosti vedle následků ekonomické krize rovněž krizi bezpečnosti a jednoty, které jsou vyvolány terorismem, občanskými válkami a z nich plynoucím přílivem uprchlíků. „Každá krize znamená vyvolání strachu. Musíme se strachem žít, ale nesmíme se nechat strachem ovládnout,“ apeloval Hollande na země EU, aby se nesnažily uzavírat před světem a neodmítaly uprchlíky.
Do politického řešení situace v Sýrii by se podle něj měly zapojit a společně o něm s Evropou jednat rovněž Írán či Rusko, které nedávno zahájilo nálety na různé opoziční skupiny v několika syrských regionech. Jinak hrozí, že tato krize přeroste v totální válku, která bude mít pro Evropu nedozírné následky, varoval Hollande.
Merkelová: Naše azylová pravidla tváří v tvář krizi neobstála
„Pokud v tomto historickém testu obstojíme, vyjdeme z krize silnější,“ prohlásila německá kancléřka o situaci, kdy osmadvacítka jen těžce hledá, jak naložit se statisíci příchozími z krizových oblastí. Podle ní není možné se v době internetu uzavřít před děním ve světě.
Merkelová zopakovala, že řešení uprchlické krize není možné bez spravedlivého systému přerozdělování uprchlíků mezi členské státy osmadvacítky. Podobný systém ale odmítají některé země EU včetně České republiky.
„Dublinská pravidla jsou ve své stávající podobě zastaralá,“ míní kancléřka. Pravidla určující podobu evropského rozhodování o azylech byla podle ní dobře promyšlená, ale tváří v tvář nynější krizi neobstála. „Proto potřebujeme nový přístup, založený na spravedlnosti a solidaritě,“ prohlásila.
Hollande: Navracení hranic by byla tragická chyba
V některých zemích EU v současnosti existují tlaky na obnovení vnitřních hranic mezi jednotlivými státy Unie, což má zabránit volnému pohybu neregistrovaných běženců a migrantů. „Zpochybňování schengenského prostoru navracením hranic by byla tragická chyba. Je třeba řešit vnější hranice posílením ochrany států na okraji EU. Potřebujeme více Evropy. Evropa musí upevnit své základy, jinak se rozpadne. Nesmíme se vrátit zpátky k národním státům,“ prohlásil francouzský prezident.
S apelem dalšího prohlubování integrace v Evropě vystoupila i Merkelová. Například nedávná dluhová krize a unijní reakce na ni podle kancléřky ukázala, že země Unie jsou silnější společně. Dokázaly tak, přes složitá jednání s Řeckem, garantovat trvající jednotu eurozóny.
Eurozónu musíme upevnit a lépe řídit, shodli se oba státníci
Francouzský prezident v podobné souvislosti zmínil potřebu dalšího upevňování hospodářské a měnové unie a dalšího posilování eurozóny. Právě tak je podle něj možné úspěšně podpořit sbližování evropských ekonomik nebo bojovat s daňovým či sociálním dumpingem. Hollande také nevyloučil změny v podobě evropských institucí tak, aby mohla být eurozóna lépe řízena a její pravidla skutečně respektována.
Merkelová k tomu poznamenala, že by mělo být možné odstranit „některé koncepční chyby", protože ekonomická koordinace nyní devatenáctičlenné eurozóny je podle ní třeba více než kdy v minulosti. Vyslovila se také pro společnou energetickou politiku a pro uzavírání smluv o volném obchodu s těmi zeměmi, které sdílí evropské hodnoty.
Ani jeden z obou státníků přitom ve svém vystoupení nezmínil nynější snahy britského premiéra Davida Camerona o dojednání nového vztahu Londýna s EU před zamýšleným referendem o setrvání Británie v Unii. Cameron shodou okolností právě dnes na sjezdu své konzervativní strany Unii zkritizoval, přesto se vyslovil pro setrvání země v EU.
Merkelová a Hollande přijeli do sídla EP více než čtvrtstoletí po společném vystoupení kancléře Helmuta Kohla a prezidenta Francoise Mitterranda z revolučního roku 1989.
Hollande v této souvislosti zmínil, že mezi oběma návštěvami existují paralely. I jejich předchůdci prý do Evropy přijímali nové evropské občany, „kterým se však tehdy neříkalo uprchlíci“. Šlo tehdy o desítky milionů obyvatel postkomunistických zemí.
