Jižní Georgie - Po řadě neúspěšných pokusů o dobytí jižního pólu, se polární badatel irského původu Ernest Henry Shackleton sice nevzdal, ale jeho expedice zaznamenala úspěch teprve až po jeho smrti. Shackleton zemřel 5. ledna 1922. Jeho nejznámější expedicí byla však Královská transantarktická expedice, která proběhla v letech 1914–1916 na lodi Endurance, obecně známá jako Shackletonova expedice - ve chvíli, kdy v listopadu 1915 drtily mohutné kry svým tlakem loď Endurance, uvědomovali si členové britské polární výpravy, že namísto plánovaného přechodu Antarktidy začíná zápas o přežití.
V čele expedice stál právě Sir Ernest Henry Shackleton, který se jako důstojník obchodního loďstva již v letech 1901 – 1903 zúčastnil jihopolární výpravy, které velel R. F. Scott. Shackleton však v rámci cesty těžce onemocněl kurdějemi a nakonec místo toho, aby v budoucnu se Scottem spolupracoval, stáli se z nich konkurenti, zápolící o prvenství při dosažení jižního pólu. Shackleton spojoval cestu k pólu s často fantastickými projekty, které mu měly přinést větší bohatství a slávu.
V roce 1907 se Shackleton vydal s lodí Nimrod do Antarktidy. Na konci října 1908 vyrazil s dalšími třemi průvodci přes Rossův šelfový led k jihu. Poníci, kteří táhli saně, nevydrželi kruté polární podmínky a zahynuli. Na jejich místě se do popruhů zapřáhli britští polárníci - v ledové vichřici si krok za krokem razili cestu, ale 9. ledna 1909 se vyčerpaní polárníci museli vrátit.
Shackletonova expedice na lodi Endurance - k půlu chybělo 178 kilometrů
Oba britské polárníky předstihl norský badatel R. Amundsen, který na konci roku 1911 stanul jako první na jižním pólu. Shackleton proto změnil své plány - rozhodl se přejít jihopolární kontinent napříč. Zakoupil loď Endurance a 1. srpna 1914 odplul z Londýna, aby jeho nová loď zakotvila počátkem listopadu na Jižní Georgii. Odtud zamířila do Weddellova moře, ale v noci na 25. ledna uvízla v ledu. Druhá Shackletonova loď Aurora vysadila pomocnou výpravu v McMurdově zátoce. Zamrzla a vítr ji zahnal k severu - teprve v březnu 1916 mohla odplout na Nový Zéland.
Příroda nedovolila Shackletonovi, aby se vydal na připravovaný přechod Antarktidy a musel přezimovat na lodi u pobřeží. S přicházejícím oteplením se zvyšoval tlak ledu a 24. října 1915 musela posádka opustit Endurance, 21. listopadu se Endurance potopila. Trosečníci hledali záchranu na volném moři - zachytili se až na malém ostrůvku Elephant. Po 497 dnech se Shackletonovi muži dostali na pevninu, ale stovky kilometrů od obydlených končin.
Shackleton s několika muži přešel pohoří, jež dosahuje dvoutisícových výšek, a dostal se do velrybářské stanice na protější straně ostrova. A nakonec se 30. srpna, kdy už polárníci uvěznění na osamělém antarktickém ostrůvku zcela ztratili naději, vrátil na chilské lodi Yelcho a podařilo se mu tak zachránit všech 22 trosečníků.
V prosinci 1921 vyplul Ernest Shackleton na poslední výpravu do oblastí, obklopujících jižní pól, aby mapoval oblast od Enderbyovy ke Coatesově zemi spolu s početnými antarktickými ostrovy. Krátce po příjezdu na Jižní Georgii onemocněl, nakonec zemřel na infarkt. Shackletonova expedice i bez svého vůdce pokračovala a nakonec získala řadu výsledků, které obohatily oceánografický výzkum.
Přesto, že měl Shackelton smůlu, měl i železnou vůli přežít a zachránit své muže a nesmírnou dávku štěstí.
