Berlín - Budoucí berlínské dokumentační centrum věnované osudům nuceně vysídlených Evropanů dnes vyzdvihla předsedkyně německého Svazu vyhnanců (BdV) Erika Steinbachová jako příspěvek ke smíření se sousedními zeměmi. V slavnostním projevu k vyhnaneckému Dni vlasti Steinbachová před zástupci vysídleneckých spolků včetně sudetoněmeckých zdůraznila, že problematika lidských práv v souvislosti s vysídlováním německého obyvatelstva se netýká jen Polska a Česka.
Steinbachová se soustředila na středeční schválení návrhu zákona o zřízení nadace Útěk, vyhnání, usmíření, která má spravovat stejnojmenné výstavní, informační a dokumentační centrum u Postupimského náměstí v Berlíně. Vysídlenci podle ní usilovali o zřízení podobné instituce 60 let.
Steinbachová, která je poslankyní za Křesťanskodemokratickou unii (CDU) kancléřky Angely Merkelové, tvrdí, že v názvu nadace se odráží požadavky vysídlenců. I dnešní sraz vysídlenců z původních domovin převážně ve střední a východní Evropě se konal ve smířlivém duchu - pod heslem „vzpomínat a porozumět“. Smířlivé tóny zaznívaly na jaře i z posledního sjezdu sudetoněmeckého krajanského sdružení v Norimberku.
Steinbachová zdůraznila, že „vyhánění“ se netýká jen dnešního Polska a Česka. „Dalekosáhle se pustilo ze zřetele, že tyto osudy Němci zažívali téměř ve všech zemích střední, východní a jihovýchodní Evropy,“ řekla Steinbachová a rozvedla příklad Jugoslávie či Maďarska. Maďarský příklad přitom uvedla jako vzorový pro způsob, jak se vypořádat s odpovědností za vysídlování. Maďarský parlament loni v listopadu uspořádal konferenci, která připomněla vysídlování maďarských Němců.
Šéfka vysídlenců rovněž oznámila, že její nadace Centrum proti vyhánění, která původně vznikla kvůli přípravě zmíněného dokumentačního centra, uspořádá příští rok v Berlíně vlastní výstavu připomínající kulturní a osídlovací dějiny Němců žijících mimo svou vlast.
Centrum má být podle vládní koncepce pobočkou státního německého Historického muzea a připomínat osudy všech nuceně vysídlovaných národností, nejen Němců. S tím se spokojily Polsko i Česko, které se obávaly, že centrum bude prezentovat Němce vyhnané ze zemí střední a východní Evropy jako oběti a relativizovat válečnou vinu Německa.
Po skončení druhé světové války bylo ze střední a východní Evropy vysídleno na 15 milionů Němců, z toho až tři miliony z tehdejšího Československa.
