Berlín – Ulrike Meinhofová byla bezesporu jednou z nejslavnějších teroristek v historii – patřila k Frakci Rudé armády (RAF), ke skupině známé jako Baader-Meinhofová. K teroristům se dostala krátce po rozvodu, kdy se jako sympatizující novinářka v květnu 1970 podílela na vysvobození Andrease Baadera z vězení. Právě útěkem Baadera z vězení vznikla první generace RAF, označovaná jako „Skupina Baader-Meinhofová“. O dva roky později skončila v kriminále nejen ona, ale i Baader a takřka celé vedení RAF. Tam její život skončil – 9. května 1976 byla ve své cele nalezena oběšená.
Baader byl v říjnu 1968 odsouzen za žhářství ke třem letům vězení. V kriminále jej často navštěvovali právník Horst Mahler, sympatizující novinářka Ulrike Meinhofová a pod falešnou identitou i hledaná Gudrun Ensslinová. Společně tak naplánovali Baaderův útěk – Baader 14. května 1970 navštívil studovnu Institutu pro sociální otázky, kde na něj čekala Ulrike Meinhofová a ozbrojená skupina, která přepadla ostrahu, a Baader tak mohl utéct.
Během následujících dvou let až do svého zatčení stála za spoustou přepadení bank či za bombovými atentáty. Činnost se vystupňovala zejména v květnu 1972, kdy skupina podnikla pumové útoky ve Frankfurtu nad Mohanem, Augsburgu, Mnichově, Karlsruhe, Hamburku (cílem útoku byl Springerův tiskový koncern) a v Heidelbergu (zaútočila na velitelství americké armády).
Sebevražda, nebo vražda? Dodnes mají někteří pochybnosti
V polovině června ale spadla klec - za mřížemi skončilo takřka celé vedení RAF. Z vězení se již nedostali - Meinhofová se 9. května 1976 v cele oběsila. V říjnu 1977 byli ve svých celách nalezeni s kulkou v těle Andreas Baader a Jan Carl Raspe, Gudrun Ensslinová byla oběšena a Imgard Möllerová pobodána.
Vyšetřovací skupina parlamentu potvrdila, že šlo o sebevraždu. Avšak v souvislosti se smrtí Meinhofové se objevily spekulace, že na oprátku zhotovenou z útržků vězeňských ručníků ji někdo pověsil už mrtvou. Podezřelých okolností bylo více, mezi jinými i výrok její sestry, která prohlásila, že Ulrike nikdy na sebevraždu nepomýšlela. Při návštěvě ve vězení prý sestře řekla: „Až uslyšíš, že jsem si vzala život, můžeš si být jista, že mě zavraždili.“ Objevily se ale i názory, že sebevražda mohla být důsledkem toho, že část členů RAF se od Meinhofové distancovala, neboť ji považovali za slabý článek skupiny.
Měla Meinhofová poškozený mozek?
Narodila se 7. října 1934 v německém Oldenburgu, její otec byl doktor dějin umění. Oba rodiče zemřeli na rakovinu – o Ulrike a její starší sestru se postarala historička a zakladatelka Německé mírové unie Renate Riemacková, zapálená socialistka, jejíž názory mladičkou Ulrike ovlivnily. Od své pěstounky přejala vypjaté sociální cítění, ale i tendenci k pacifismu. První „revolucionářskou“ aktivitou byla účast na mírových studentských demonstracích proti vyzbrojování bundeswehru jadernými zbraněmi. Později začala psát do levicového časopisu Konkret. Záhy se provdala za šéfredaktora časopisu, komunistu Klause Rainera Röhla, a porodila dvojčata. Politické manželství s Klausem však dlouho nevydrželo - postupná radikalizace jejích postojů a vzájemné názorové neshody vedly už v roce 1968 k rozchodu a Ulrike se se svými dětmi odstěhovala do Berlína, kde se seznámila s radikály, mezi jinými i s Gudrun Ensslinovou a Andreasem Baaderem.
V roce 1962 prodělala operaci nádoru na mozku, což mohlo vést k poškození mozku a případně i k tomu, že se u ní v dalších letech projevily násilné sklony. Její mozek se po smrti stal předmětem zkoumání, které vyvrcholilo v roce 2002, kdy ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v Magdeburku Bernhard Bogerts zveřejnil, že mozek Ulrike Meinhofové vykazuje chorobné změny, a nastolil tak pochybnosti o trestní odpovědnosti ultralevicové pachatelky.
Z pověření německé prokuratury mozek Meinhofové zkoumal už na konci 70. let neurolog Jürgen Peiffer z Tübingenu, který dospěl k předběžnému názoru, že justice měla na zjištěné změny na mozku brát zřetel při rozhodování o trestní odpovědnosti. Změny byly důsledkem operace nádoru, kterou Meinhofová podstoupila v roce 1962. Do roku 1997 Peiffer uchovával mozek ve svém ústavu a pak byl předmět zkoumání převezen do Magdeburku. O pohřbení mozku Meinhofové se nakonec postarala její dcera, novinářka Bettina Röhlová. A tak 22. prosince 2002 končí příběh Ulrike Meinhofové.
V roce 2008 byl podle předlohy Stefana Austa natočen film Baader Meinhof Komplex, který popisuje činnost RAF od jejích počátků až po smrt hlavních představitelů první generace. Do českých kin byl film uveden v dubnu 2009.
