Štrasburk – Poprvé od voleb se sešli evropští poslanci. Nejprve zvolili předsedu Evropského parlamentu, křeslo obhájil německý sociální demokrat Martin Schulz, kterého podpořily tři největší frakce EP. Je prvním politikem, který vede parlament podruhé za sebou, v čele zůstane nejméně 2,5 roku.
Schulz opět šéfem EP, jako první ho povede pět let
GALERIE
videogallery_454869
Martin Schulz se sice 18. června formálně vzdal vedení Evropského parlamentu, ale nyní je zpět. Jeho socialistické frakci se podařilo vyjednat podporu většiny ze 751 europoslanců. Shodli se na ní s nejsilnější skupinou lidovců, které naopak socialisté na podzim podpoří Jean-Claudea Junckera na post předsedy Evropské komise. Pro Schulze hlasovali i liberálové. Celkem získal Schulz v tajné volbě 409 hlasů z 612 platných (vydáno přitom bylo 723 lístků) a stal se předsedou EP již v prvním kole. „Děkuji za důvěru a doufám, že se mi podaří získat důvěru těch, kdo pro mne dnes nehlasovali,“ řekl Schulz po zvolení.
Podle Jana Kellera ze Schulzovy Aliance socialistů a demokratů je takové rozdělení klíčových unijních funkcí mezi dvě největší frakce vhodné. „Socialisté nemají žádný důvod poté, co neobdrží předsedu Evropské komise, rezignovat na předsedu parlamentu a uvolnit místo frakcím, které jsou třetinové, čtvrtinové, pětinové co do svého počtu oproti socialistům,“ upozornil český europoslanec. Michaela Šojdrová (KDU-ČSL) reprezentující Evropskou lidovou stranu ovšem upozornila, že si Martin Schulz nemůže dělat zálusk na více než dalšího dva a půl roku. „Pak budeme navrhovat předsedu z kandidátů Evropské lidové strany,“ podotkla.
Hlavní úkoly pro EU a její parlament podle M. Schulze:
- snížení nezaměstnanosti a nerovnost ve společnosti i mezi unijními zeměmi
- vyjednávání o obchodní smlouvě TTIP se Spojenými státy
- změny v energetické politice
- boj s klimatickými změnami
- energetická bezpečnost
- nelegální migrace
Poprvé podruhé – Martin Schulz jako první pětiletý předseda EP
Poprvé od roku 1952, kdy vzniklo Společné shromáždění jako přímý předchůdce EP, zastává jeden politik funkci předsedy Evropského parlamentu druhé období po sobě. Zatím pouze západoněmecký křesťanský demokrat Hans Furler vykonával funkci předsedy shromáždění (v prvním případě ještě Společného shromáždění, podruhé již Parlamentního shromáždění) dvakrát, avšak mezi jeho dva mandáty úřadoval ještě Robert Schumann. Všichni ostatní si vystačili se standardním obdobím 2,5 roku – až do éry Martina Schulze. Sám na svůj výjimečný úspěch upozornil. „Musím říct, že jsem na to opravdu hrdý,“ podotkl staronový předseda EP. Svoji podporu považuje za „projev důvěry“.
Zkušenost z prvního funkčního období považuje Martin Schulz za přínos a slibuje, že ji řádně zhodnotí. „Jsme srdcem evropské demokracie – našim úkolem je přijímat právní předpisy a dohlížet na jejich provádění,“ prohlásil Schulz. Dodal, že nechce, aby si lidé mysleli, že jsou poslanci v Bruselu „izolováni v jakési železné věži“. EU podle něj získá důvěru občanů tím, že je bude chránit. „Pravidlo respektu a lidské důstojnosti by mělo být vodítkem veškeré naší činnosti a drtivá většina členů tohoto parlamentu se jím bude řídit,“ uvedl Martin Schulz.
Martin Schulz
Protikandidáti věděli, že jsou bez šance
Své protikandidáty sice postavili evropští konzervativci, zelení i levice, i jejich stoupenci ale předem přiznávali, že proti Schulzovi nemohou uspět. Pablo Inglesias z evropské levice tak mohl počítat nanejvýš s desítkami hlasů. „Získá, předpokládám, více než 52 hlasů naší frakce, ale to není dostatek na to, aby mohl být úspěšný,“ podotkl Jiří Maštálka (KSČM) z frakce Sjednocené evropské levice. Dalšími uchazeči o post předsedy EP byli Rakušanka Ulrike Lunaceková za Zelené a konzervativec z ECR Sajjad Karim z Británie.
Stoupenci Schulzových protivníků dohodu o jeho znovuzvolení předsedou EP kritizovali, poukazovali, že i sám Schulz se před volbami stavěl proti zákulisním dohodám. „Dále funguje to, co bychom my jako Češi mohli nazvat opoziční smlouvou: Eurosocialisté a eurolidovci netvoří protipóly, ale tvoří jeden proud v utužování evropské integrace. Jsou schopni dohodnout se na všem,“ řekl Petr Mach (Svobodní) z frakce Evropa svobody a demokracie. Podle politologa Aleše Balcara ale „nelze čekat, že dojdeme k rozumnému výsledku jinak než dohodou“.
Ve třech kolech volby europoslanci zvolili rovněž celkem 14 místopředsedů své komory. Stali se jimi Corina Cretu (S&D) z Rumunska, Polák Ryszard Czarnecki (ECR), Ildikó Gáll-Pelcz (EPP) z Maďarska, Sylvie Guillaumeová (S&D) z Francie, Němec Alexandr Lambsdorff (ALDE), Rakušanka Ulrike Lunaceková (Zelení), Mairead McGuinnessová (EPP) z Irska, Řek Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL), někdejší eurokomisař Olli Rehn (ALDE) z Finska, David-Maria Sassoli (S&D) z Itálie, další Ital a zároveň někdejší člen Evropské komise Antonio Tajani (EPP), Španěl Ramón Luis Valcárcel Siso (EPP), Adina-Ioana Valeanová (EPP) z Rumunska a Němec Rainer Wieland (EPP).
Nástupem do europarlamentu pozbyli mandátu v české Poslanecké sněmovně Stanislav
Polčák a Kateřina Konečná. Jiří Pospíšil se jej už vzdal prohlášením na červnové schůzi sněmovny. Křeslo senátora opustil Jaromír Štětina.