Lhoce – Na celém světě existuje podle německého horolezeckého kronikáře Eberharda Jurgalského 28 horolezců, z toho tři ženy, kterým se podařilo stanout na vrcholu všech 14 osmitisícovek. A jen 12 z nich to zvládlo bez pomoci kyslíku. Prvním člověkem, který zdolal všech 14 osmitisícových vrcholů a rovnou bez kyslíku, se stal 16. října 1986 italský horolezec Reinhold Messner. Poslední překážku v pokoření této bájné hranice představoval pro Messnera čtvrtý nejvyšší vrchol světa Lhoce (8 516 metrů).
Radši vše sám, nespoléhat se na ostatní
Spoustu věcí radši dělá sám, než aby musel spoléhat na ostatní. To je Reinhold Messner. „Jít sám na vysokou horu je technicky jednodušší než jít ve dvou. Chce to jenom víc síly, protože všechno dělám sám. Něco jiného je jít sto dní sněhem přes Antarktidu, to jsem sám neudělal,“ tvrdí Messner, který sám říká, že kdo vydrží o samotě, vydrží i s ostatními lidmi.
Jedním z momentů, které přivedly Messnera k tomu, aby věci dělal sám a po svém, byla smrt jeho bratra Günthera v létě roku 1970. Šestadvacetiletý Reinhold a o dva roky mladší Günther se tehdy vydali na svoji první himálajskou expedici. Cílem byla Rupálská stěna osmitisícovky Nanga Parbat, jedna z nejvyšších skalních stěn na světě vůbec. K vrcholu měl původně jít jenom Reinhold, mladší bratr se k němu neočekávaně přidal. Spolu vystoupili na vrchol, dolů se však pustili jinou cestou. Reinhold Messner tvrdí, že to bylo kvůli bratrovu vyčerpání: Günther se odmítl vrátit stejnou cestou, prý by ji nezvládl.
Bratři přenocovali o něco níž, stále ještě v zóně smrti, ve výšce necelých osmi tisíc metrů. Při dalším sestupu měl Reinhold víc sil, šel napřed a hledal cestu. Günther jej vždy po čase došel. Odpoledne se však už neobjevil. Reinhold se jej pokusil najít, ale po cestě podle svých slov natrefil jen na menší, nedávno utrženou lavinu. Sestoupil níž, pak se znovu vrátil a bratra hledal. Zbytečně. O několik dní později musel matce oznámit, že Günther už se domů nevrátí.
Reinhold, považovaný všemi za mrtvého, se objevil živý po šesti dnech strádání. Tři následující měsíce strávil v nemocnici, kde mu amputovali omrzlé prsty na nohou i konečky prstů u rukou, a trvalo pět let, než se dostal znovu do formy.
„Tato expedice byla klíčovou výpravou mého života, protože na ní jsem se naučil žít ve velkých dimenzích, včetně té největší dimenze lidského života, kterou je smrt,“ vzpomínal později. Svého bratra pohřbil až v roce 2005, do té doby čelil obviněním, že ho na kopci nechal. Až jeho nález po pětadvaceti letech dokázal, že Messner sourozenci pomoci nemohl.
Zdolání všech osmitisícovek zvládl za pouhých 16 let
V roce 1982 vylezl na Manaslu (8 163 metrů) a o tři roky později se postaral o průlom v himálajském horolezectví. Spolu s Rakušanem Peterem Habelerem se vydal na Hidden Peak (Gašerbrum I; 8 068 metrů), který zdolal alpským způsobem, tedy bez pomoci lan a šerpů a bez kyslíku. Další převratný výkon zaznamenal v květnu 1978, kdy se opět s Habelerem na druhý pokus ocitl jako první člověk bez kyslíkových přístrojů na nejvyšší hoře světa Mount Everestu (8 848 metrů). V témže roce překonal další hranici lidských možností: svou osudovou horu Nanga Parbat zdolal sólo.
Poté, co v roce 1979 pokořil druhý nejvyšší vrchol světa K2 (8 611 m), se mu v srpnu 1980 podařil opravdu unikátní výkon. Jako první vystoupil zcela sám, nejen bez podpůrného týmu, ale také bez fixních lan, na vrchol Everestu. Zbývající osmitisícovky padly během následujících šesti let. Na tu poslední, Lhoce, vystoupil 16. října 1986 společně s Hansem Kammerlanderem.
Německy mluvící Ital Messner se narodil 17. září 1944 v Brixenu v podhůří italských Tyrol jako druhý z devíti bratrů. Po výstupu na Lhoce se dal i na jiné dobrodružné kousky. Zvládl například přejít napříč Antarktidu a Grónsko nebo pouště Taklamakan a Gobi. Je také plodným autorem, v knize Yetti, legenda a skutečnost, která vyšla i česky, například napsal, že legendární stvoření existuje pouze v představivosti lidí, kteří si jej pletou s himálajským medvědem.
Messner politikem
V letech 1999 až 2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené a nyní se věnuje podnikání. Je zakladatelem několika muzeí, která jsou věnovaná horám, vždy podle jednotlivých témat, a je i farmářem. Často přebývá na svém hradě Juval, kde je jedno z jeho muzeí. „To (muzea) je spolu s rodinou moje hlavní náplň. Lezení jsem omezil. Souvisí to s věkem, mou prací a také tím, že se chci věnovat ženě a rodině. Ale hodně lezu se svým devatenáctiletým synem, který už je lepší než já.“
Reinhold Messner: „Ten, kdo tráví studenou a někdy mrazivou noc zavěšen na skalní stěně, je na tom podobně jako ten, kdo tráví noc – a třeba v teple –, hledaje jeden jediný verš anebo jediné správné vyřešení matematického problému. Není v takové chvíli důležité pohodlí jednoho a nepohodlí druhého, ale jejich vůle vytrvat a jejich nepodplatitelná snaha jít dál.“
