Po útocích v Bruselu následovala série zatýkání mimo jiné v Německu. Podle odhadů zde odjelo bojovat do Sýrie a Iráku přes 800 lidí – a zhruba třetina se již vrátila. Vesměs jde o mladé zradikalizované lidi, kteří se rekrutují z řad salafistů – silně fundamentálního křídla muslimů. Kontroverzní fenomén německé společnosti zachytil zpravodaj Václav Černohorský.
Salafisté tvoří jen dvě desetiny procenta ze čtyř milionů v Německu žijících muslimů – přesto dělají těžkou hlavu tajným službám. Salafistů je totiž v zemi více než před pěti lety, aktuálně kolem 8 tisíc. Málokdo tyto řady opustí a navíc je ochoten veřejně mluvit.
Jedním z takových lidí je bývalý islamista Dominic Schmidt. „Salafismus pokryl všechno, co jsem hledal: oporu, novou rodinu, bratry, co mi byli stále nablízku – tedy aspoň dokud jsem myslel jako oni,“ říká s odstupem. Před 11 lety se z Dominica Schmitze stal Músa Almání. Na zdánlivě správnou cestu ho přivedla zřejmě nejznámější postava salafistické scény v Německu, Pierre Vogel.
Salafismus je podle expertů atraktivní pro mladé muslimy stejným způsobem jako pro jiné jejich vrstevníky neonacismus. Klasickou cílovou skupinou radikálů jsou náboženští analfabeti. Dominic od bývalých soukmenovců dostává výhrůžky. Kontaktují ho ale i takoví, kteří stejně jako on hledají cestu ven.
Kromě německé metropole patří k hlavním baštám vyznavačů radikálního islámu nejlidnatější spolková země Severní Porýní-Vestfálsko. Cílem radikálních salafistů je vytvoření obdoby fundamentalistického islámského zřízení – jakéhosi státu.
„Berlín je jedním z hlavních působišť salafistů v Německu,“ řekl před několika týdny Bernd Palenda ze Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Salafisté podle něj představují hrozbu pro svobodnou společnost a německé úřady by měly posílit preventivní programy, které by od salafistických skupin odradily mladé muslimy.
