Jekatěrinburg - Před 95 lety zemřel poslední ruský car Mikuláš II. Komunisté ho i s manželkou Alexandrou, pěti dětmi a služebnictvem zastřelili na Urale. Dlouho se o jejich vraždě mlčelo. Před pěti lety se ale dočkali státní rehabilitace. Pravoslavná církev je dokonce prohlásila za svaté. Car Mikuláš II. symbolizoval staré Rusko a jeho imperiální moc, bohatství a pravoslavné náboženství. Pro komunisty to byl nepřítel číslo jedna.
Rusko se brutálně zbavilo posledního cara
Po většinu minulého století se sovětský režim snažil Mikuláše očerňovat. Car symbolizoval všechno, čeho bylo potřeba se zbavit: carskou dynastii, bohatství, imperiální pompu. Oficiálně byl prohlašován za tyrana, zničeného revolučním rokem 1917. Po pádu Sovětského svazu se ale názor Rusů na jejich posledního panovníka dramaticky změnil. Mikuláš dokonce vyhrál anketu o největšího Rusa - před Stalinem.
„Mikuláš II. byl k reformám vždycky donucen. Donucen okolnostmi, sám žádné podnikat nechtěl a nikdy nechtěl především ustoupit ze samoděržaví, bral to jako posvátnou moc, jako sakrální autokracii, kterou nelze porušit ani zrušit,“ řekl Hanuš Nykl z Ústavu slavistických a východoevropských studií.
Během první světové války vedl Mikuláš II. ruskou armádu. Vojenské neúspěchy a revoluce ho ale donutily k abdikaci. V březnu 1917 tak ruské carství skončilo. Car byl posléze přesunut do Tobolska a potom do Jekatěrinburgu, kde žil de facto jako soukromý člověk. 7. listopadu propukla nová revoluce, která vynesla k moci bolševiky a Lenina a to se bývalému carovi stalo osudným.
GALERIE
videogallery_354878
Vladaře a jeho rodinu popravili bolševičtí revolucionáři 17. července roku 1918. Dlouhá léta byl tento čin v Rusku označován jako pouhá vražda a soudy nižší instance na tom odmítaly cokoli změnit. Obrat přinesl až nejvyšší soud, podle kterého byla celá rodina obětí politických represí a měla by být rehabilitována. Rozsudek byl hlavně symbolický, završuje ale dlouholetou snahu potomků Romanovců, aby byl car prohlášen za oběť zločinu.
Poprava puškami a bajonety
Mikuláš, jeho žena Alexandra, jejich pět dětí, lékař a tři sloužící byli bez soudu zastřeleni 17. července 1918 v uralském městě Jekatěrinburgu, kde byli internováni po carově abdikaci. Ženské příslušnice rodiny měly šaty s vykládanými korzety, což znesnadnilo jejich zastřelení, a proto byly nakonec ubodány bajonety. Těla zavražděných byla zohavena ve snaze zabránit pozdější identifikaci a pohřbena ve společném hrobě na utajeném místě.
Hrob carské rodiny byl objeven až o 60 let později
Okolnosti tragédie sovětský režim po celá desetiletí tajil a veřejnost se je postupně začala dozvídat teprve v období reforem Michaila Gorbačova. Hrob příslušníků carské rodiny byl objeven v roce 1978, dlouhá léta ale trvalo, než došlo k exhumaci a ověření pravosti ostatků. Mezi mrtvými však dlouho chyběly pozůstatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie. Jejich hrob byl objeven teprve v roce 2007. Nejasnosti okolo identifikace těl v průběhu 20. století vedly k vyrojení řady napodobitelů, kteří se prohlašovali za Alexeje nebo nejmladší dceru Anastázii.
GALERIE
Socha ruského cara Mikuláše II. zdroj: ČT24
Pravoslavná církev prohlásila Mikuláše II. i s rodinou za svaté mučedníky
„Kanonizován byl z důvodů určitého národního usmíření, kvůli pozitivním vzpomínkám na epochu, ale také z důvodů lidové víry. A žádné svatořečení se neobejde bez zázraků, takže byly zřejmě i dokázány zázraky na jeho přímluvu,“ řekl Nykl.
Pro mnoho Rusů car zastupuje i milióny lidí, které komunisti během své vlády povraždili. Tragédie posledního ruského panovníka tak dnes tvoří nedílnou součást ruských dějin 20. století.
GALERIE
Ruský car Mikuláš II. s rodinou zdroj: ČT24
Tečka za nekonečným příběhem
O rehabilitaci cara usilovala hlavně velkokněžna Maria Vladimirovna, která se prohlašuje za možnou nástupkyni Mikuláše. Její žádost o rehabilitaci z roku 2005 byla několikrát zamítnuta. Mimo jiné s tím, že car a jeho rodina nebyli zabiti z politických důvodů. Sám nejvyšší soud dlouho tvrdil, že rehabilitace carské rodiny není možná. Nebyla totiž nikdy obviněna z žádného zločinu, nešlo ji tedy zbavit zločinu, který de facto neexistoval. Pak nejvyšší soud svůj předchozí verdikt zrušil. Car byl za oběť režimu uznán 90 let po své popravě.
„Je to odvážné rozhodnutí, které dělá definitivní tečku za tímto nekonečným příběhem,“ komentoval rozhodnutí mluvčí nejvyššího soudu Pavel Odincov.