Londýn – Nepříliš lichotivé názory britských velvyslanců na země jejich působení obsažené ve „zprávách na rozloučenou“ byly zveřejněny v Londýně. Špatně dopadly nejen leckteré státy, ale i sama britská diplomacie. Tyto zprávy, v nichž velvyslanci otevřeně prezentovali své osobní názory na zemi, kde právě končili, byly na britském ministerstvu zahraničí tradicí padesát let – až do roku 2006.
Nikaragua pohledem britského velvyslance
„Obávám se, že není pochyb, že průměrný Nikaragujec je jeden z nejnepoctivějších, nejnespolehlivějších, nejnásilnějších a alkoholu nejvíc propadlých Latinoameričanů,“ psal například v roce 1967 na závěr své mise v Managui velvyslanec Roger Pinsent.
Sadařské umění po africku
O dva roky později psal tehdejší vysoký komisař (velvyslanec) v Nigérii David Hunt, že západoafričtí vůdci mají k šílenství dohánějící zvyk volit vždy takovou cestu, která způsobí největší škody jejich vlastním zájmům. „Afričané jako celek nejenže nemají nic proti tomu, řezat si pod sebou větev - považují to za vrchol sadařského umění,“ uvedl Hunt.
Kanaďanům chybí nadání
Lord Moran, který byl vysokým komisařem v Ottawě v letech 1981 až 1984, dal zase najevo, že Kanaďané nejsou v průměru nijak zvlášť nadaní. „Každý, kdo je v něčem aspoň mírně dobrý, ať už je to v literatuře, divadle, lyžování, nebo čemkoli jiném, spěje k tomu, aby se stal národní osobností. A každý, kdo vyčnívá z davu, je vynášen do nebes a jednou dostane Řád Kanady.“
Thajsko nemá vlastní kulturu
Thajsko si od dosluhujícího velvyslance Anthony Rumbolda v roce 1967 vysloužilo hodnocení jako země bez vlastní kultury obývaná prostopášníky. „Nemají žádnou literaturu, žádné malířství a jen velmi bizarní hudbu. Jejich sochařství, keramika a tance jsou vypůjčeny odjinud, jejich architektura je monotónní a vnitřní výzdoba strašná. Hlavním potěšením bohatých je golf a hlavním potěšením všech obscénnost.“
Britská diplomacie má slabost pro šampaňské
Diplomaté si ale také stěžovali na neustálé koktejly, jichž se musí účastnit nebo které musí pořádat, na britskou byrokracii i na způsob vedení diplomacie. „Jedna z největších vad diplomatické služby je její neschopnost setřást ze sebe pověst upjatosti, povýšenosti a slabosti pro šampaňské,“ psal na závěr mise v Dillí David Gore-Booth.
Britská diplomacie skoncovala se „zprávami na rozloučenou“ v roce 2006, kdy do tisku prosáklo kritické hlášení Ivora Robertse, který odcházel z velvyslaneckého postu v Římě. Roberts v ní kritizoval celkovou kulturu na ministerstvu a psal, že „při všem tom brodění se spoustou podnikatelských plánů, posudků možností a dalších výměšků epochy managementu jsme možná zapomněli, co je vůbec diplomacie“.
