Němečtí voliči si o víkendu vyberou nové poslance, do parlamentu by se mohlo dostat až šest stran. Zatímco v případě izraelsko-palestinského konfliktu se všechny shodnou na potřebě vzniku dvou samostatných států, na protiruské sankce mají často velmi odlišné názory. Většina hlavních stran chce reformovat Evropskou unii a má i stejný názor na jednání o brexitu, štěpí je ale přístup k Turecku a jeho případnému členství v EU.
Podle předvolebních průzkumů má šanci zasednout v Bundestagu následujících šest stran:
- Křesťansko-demokratická unie/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU)
- Sociálně-demokratická strana (SPD)
- Alternativa pro Německo (AfD)
- Levice (Die Linke)
- Svobodná demokratická strana (FDP)
- Zelení (Bündnis 90/Die Grünen)
Srovnání jejich volebních programů přináší televizní stanice ARD.
Mezinárodní spolupráce a obrana
Podle CDU/CSU má německá zahraniční politika stát na multilaterální spolupráci NATO, EU, OSN a OBSE. SPD sází kromě OSN také na silnější roli Rady Evropy a OBSE. Multilaterální spolupráce je klíčová i pro Zelené, kteří zdůrazňují i význam NATO coby důležitého bezpečnostního faktoru v Evropě; k NATO se zná i FDP.
Velmi odlišné představy mají dvě zbylé strany. Levice se prezentuje jako mírumilovná strana prosazující odzbrojení. Odmítá nasazení Bundeswehru v zahraničí a veškeré německé vojáky či policisty chce z probíhajících misí stáhnout. Strana chce posílit OSN zvýšením kompetencí Valného shromáždění. Chce posílit OBSE a rozpustit NATO.
AfD vidí jako základ německé zahraniční politiky nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států. Zdůrazňuje, že NATO je podle ní čistě obranná organizace, a prosazuje reformu OSN, která by vedla k zisku křesla stálého člena Rady bezpečnosti pro Německo. Posílit by podle ní měla OBSE.
CDU/CSU počítá se zvyšováním výdajů na obranu až na úroveň dvou procent HDP, jak to požaduje NATO; SPD a Zelení s tím nesouhlasí. FDP chce sice Bundeswehru přidat, neuvedla ale, jak výrazně.
Rusko
CDU/CSU prosazuje ve vztahu k Rusku dialog a naplňování Minské dohody. Postoj k protiruským sankcím ale společný program neřeší. CSU požaduje cestovní mapu vedoucí ke zrušení sankcí a jejich „flexibilní odbourávání“ spojuje s naplňováním Minské dohody. Podobný přístup má SPD, která sází na návrat k dialogu a taktéž postupné rušení sankcí v závislosti na pokroku v naplňování dohod.
Naopak FDP na sankcích trvá, a to až do té doby, než konflikt na východní Ukrajině i okupace Krymu skončí. V sankcích chtějí pokračovat i Zelení.
Oproti tomu AfD požaduje jejich zrušení a uvolnění vztahu s Ruskem, s nímž chce úžeji hospodářsky spolupracovat. Za „fatální“ označuje politiku protiruských sankcí i Levice, podle které může být bezpečnosti v Evropě dosaženo jen ve spolupráci s Ruskem.
Blízký východ a Turecko
Jediným tématem, na kterém se strany shodnou, je řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Všech pět hlavních stran (AfD ve svém programu tento problém nezmiňuje) požaduje vznik dvou samostatných států.
Naopak přístup k Turecku je rozděluje. CDU/CSU chce prohloubit vztahy s Tureckem, zároveň ji ale znepokojuje poslední vývoj v zemi. SPD chce sice posílit demokracii v Turecku, brání se ale tomu, aby kritika Erdoganova režimu Turecko izolovala. Levice požaduje podporu tamních demokratů a konec jakýchkoliv kroků, které by nahrávaly Erdoganovu režimu.
Zelení chtějí zrušit víza pro Turky a přijímat tamní politiky pronásledované v EU. Pro FDP zůstává Turecko nezpochybnitelným partnerem a strana dále podporuje i jeho členství v NATO. Naopak AfD chce zemi z NATO vyloučit a stopnout všechny platby směřující do země na základě bilaterálních i mezinárodních dohod.
CDU/CSU odmítá plné členství Turecka v EU, chce ale usilovat o prohloubení vzájemných vztahů. Levice nechce přístupová jednání dál zintenzivňovat, SPD by je zastavila, pokud Turecko obnoví trest smrti. Zastavení jednání požaduje i FDP a AfD. Naopak Zelení přerušení přístupových jednání odmítají, protože by to podle nich byl špatný signál pro demokratické síly v zemi.
Spojené státy
Všechny strany považují za důležité vztahy se Spojenými státy. CDU/CSU mluví o „výjimečném partnerství“, SPD považuje USA za nejbližšího partnera Německa mimo Evropu a chce vztahy ještě posílit.
Transatlantické partnerství má zůstat silné i podle Zelených, podle FDP jde o „jádro liberální zahraniční politiky“ a oprávněná kritika amerického prezidenta Donalda Trumpa nemá vést k antiamerikanismu. Za nejdůležitějšího partnera považuje Spojené státy i AfD, Levice problematiku vztahu s USA přímo nezmiňuje.
Evropská unie
CDU/CSU jako jediná nepožaduje reformu evropských institucí. Většina stran (SPD, Levice, Zelení, FDP) by ráda posílila pravomoci Evropského parlamentu a zavedla minimální standardy v sociální a pracovní oblasti (SPD, Levice, Zelení), které odmítá FDP. Zelení a FDP by připustili vícerychlostní Evropu.
Levice chce EU výrazně reformovat s tím, že o změnách by museli rozhodnout voliči ve všech členských zemích v referendu. Od základů chce EU reformovat AfD. Přeměnit by se podle ní měla na organizaci států, které samy definují své zájmy a úkoly. Pokud by k tomu nedošlo, mělo by Německo z EU vystoupit, o čemž by měli rozhodnout voliči v referendu.
V případě přerozdělování uprchlíků kladou CDU/CSU, SPD a FDP důraz na solidaritu a spoluzodpovědnost všech členských států. Podle FDP by státy, které se budou solidaritě bránit, měly platit do speciálního fondu. Podle Levice by si uprchlíci měli sami vybrat, do které členské země budou chtít, kompenzací za to by měla být speciální daň.
Agentura Frontex by měla být podle FDP přeměněna v evropskou pohraniční stráž, Levice ji chce nahradit záchrannými akcemi na moři. CDU/CSU chce Frontex posílit a po vzoru dohody s Tureckem o vracení migrantů uzavřít další takové dohody se státy severní Afriky.
Naopak podle Levice by měla být smlouva s Tureckem vypovězena. Zajištění vnější hranice požaduje i SPD, podle AfD by mělo jít o jeden z hlavních cílů evropské spolupráce.
Pokud jde o brexit, všechny strany kromě AfD se shodnou, že si Británie nemůže „vybírat rozinky“, a většina z nich jmenovitě připomíná, že přístup na vnitřní trh je neoddělitelně spojený s dodržováním čtyř základních svobod.
