Vídeň - První válečný konflikt v dějinách, který zasáhl téměř celý svět, byla první světová válka. Zahynulo při ní téměř deset milionů vojáků a 8,5 milionu civilistů. Vypukla 28. července 1914, kdy Rakousko-Uhersko, podporované Německem, vyhlásilo válku Srbsku. Záminkou se stal atentát na následníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d'Este v bosenské metropoli Sarajevu, ale politické napětí v Evropě sílilo již dlouho před ním. Válka nakonec umožnila mocenské posuny v Evropě i vznik několika nových států včetně Československa.
Za atentátem na následníka trůnu stál Gavrilo Princip, člen srbské nacionalistické organizace Černá ruka. Františka Ferdinanda d´Este a jeho manželku zavraždil sedmi výstřely při jízdě Sarajevem. Rakousko-Uhersko smrt svého budoucího panovníka využilo jako záminku k boji. Srbsku dalo měsíční a nesplnitelné ultimátum a přesně po měsíci, 28. července 1914, mu podporováno Německým císařstvím vyhlásilo válku. Právě tehdy stařičký mocnář František Josef I. vydal slavný mobilizační manifest „Mým národům“.
Válečný konflikt vyvolaly tzv. centrální mocnosti, Rakousko-Uhersko a Německo, které spolu s Itálií tvořily Trojspolek. Proti nim stály země Dohody - Francie, Rusko a Velká Británie. Itálie však po vypuknutí války vyhlásila neutralitu a nakonec vstoupila v roce 1915 do války na straně Dohody. K centrálním mocnostem se posléze připojilo Bulharsko a Osmanská říše, k Dohodě celá řada zemí včetně USA.
První světová válka - zákopová válka
Válka trvala čtyři roky, a to především díky zákopové taktice, kdy se fronty takřka nehýbaly a útok střídal protiútok - stále na stejných pozicích. První světová válka měla v Evropě tři fronty. Východní rakousko-německo-ruská fronta padla s VŘSR a nastolením bolševismu v roce 1917. Jižní fronta se soustředila na boje na Balkáně a později i na rakousko-italských hranicích. Jejím taktickým úkolem bylo pouze vázat rakouská vojska a zamezit jim v přesunu na východní či západní frontu. Západní fronta byla místem střetu Němců s Brity a Francouzi. Jejími nejznámějšími místy bojů byla pevnost Verdun a řeky Somma a Marna.
Zlom ve válce nastal s ukončením východní fronty a vstupem Američanů do války na stranu Dohody, k čemuž je dovedl německý útok na jejich loď Lusitanii. Rok 1918 je okamžikem slábnoucí síly ústředních mocností. Podzim světovou válku nakonec pohřbil. V německém Kielu povstali námořníci proti císaři, Rakousko-Uhersko se v říjnu rozpadlo a německý císař Vilém II. nakonec 11. listopadu 1918 podepsal mírový dokument.
Konec války umožnil mimo jiné i vznik Československa
První světová válka, která skončila 11. listopadu 1918 podpisem příměří u francouzského Compiegne, zásadně změnila politické uspořádání Evropy. Skončily staré monarchie (Rakousko-Uhersko, Osmanská říše, Rusko a Německo) a vznikla řada nových států (Československo, Maďarsko, Polsko, Rakousko či pozdější Jugoslávie). Válka také přinesla nástup bolševiků v Rusku, do popředí se dostaly USA a postupně se začaly rozpadat koloniální říše.
Porážka Rakouska-Uherska umožnila vznik samostatného státu Čechů a Slováků. K jeho vzniku přispěla činnost politiků obou zemí v rámci zahraničního odboje a také úspěchy dobrovolnických vojenských jednotek - legií, které se formovaly za války v Rusku, Itálii a Francii a které bojovaly proti Německu a Rakousko-Uhersku, ale i s ruskými bolševiky.
Československo mohlo získat kolonii
V rámci Versailleských rozhovorů se uvažovalo o tom, že by Československo mělo mít po první světové válce jako nově vzniklý stát svou vlastní kolonii. Mělo jít o původní německou kolonii v ekvatoriální Africe. „Sice tam nebyly zlaté a diamantové doly, ale nacházelo se tam množství jiných kovů a uhlí, což by nebylo pro Československo ve 20. století až tak významné. Byla to otázka prestiže,“ uvedl ve vysílání ČT24 historik Pavel Szobi.
