Severokorejská hrozba, obchod i spory v oblasti Jihočínského moře. To jsou klíčová témata, o nichž budou ve čtvrtek a v pátek jednat na Floridě šéf Bílého domu Donald Trump se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Americko-čínské vztahy jsou od Trumpova nástupu napjaté, protože nový americký prezident vůči Pekingu nešetří kritikou. Vztahy obou zemí byly během 20. století mnohokrát na bodu mrazu kvůli rozdílné ideologii či pohledu na lidská práva. V novém tisíciletí ale udělala potřeba obchodních vazeb z nepřátel státy, jež se z nutnosti vzájemně tolerují.
Si s manželkou Pcheng Li-jüan ve čtvrtek s Trumpem a jeho ženou Melanií povečeří, jednání je naplánováno na pátek. Čínský prezident prý původně nesouhlasil s tím, aby se jeho nadcházející setkání s Trumpem konalo v jeho soukromém floridském letovisku.
„Číňani říkali ne, musí to být Bílý dům, je to tam symbolické,“ řekl agentuře Reuters zdroj z americké prezidentské kanceláře. Nakonec se prý organizátorům návštěvy podařilo čínskou stranu přesvědčit argumentem, že pobyt v prezidentově soukromém obydlí je „velká věc“. „Je to místo, kde se cítí jako doma a kde mohou mezi ním a Si Ťin-pchingem roztát ledy bez washingtonských formalit,“ sdělil Reuters činitel z Bílého domu.
Letovisko Mar-a-Lago původně patřilo americké podnikatelce Marjorie Merriweatherové Postové, která nemovitost v roce 1973 odkázala americké vládě k reprezentačním účelům. Trump letovisko koupil v roce 1985 a změnil ho v exkluzivní klub, jehož členové platí ročně 200 tisíc dolarů (pět milionů korun).
Bod sváru? Korea, Vietnam, Tchaj-wan i Tibet
Americko-čínské vztahy mají za sebou dost turbulentní vývoj. Po druhé světové válce byly vazby mezi Washingtonem a pevninskou Čínou dlouhá desetiletí napjaté. USA podporovaly nacionalisty v čele s Čankajškem, jenž byl pár let po konci druhé světové války donucen utéct na Tchaj-wan poté, co se dostali k moci komunisté a jejich vůdce Mao Ce-tung vyhlásil Čínskou lidovou republiku. USA se tehdy postavily za exilovou vládu v Tchaj-peji.
Situaci ještě více vyhrotil v roce 1950 vpád severokorejských vojsk do Jižní Koreje. Během tříletého konfliktu, jenž si vyžádal čtyři miliony obětí, stály Spojené státy na straně Jihu, zatímco Peking stejně jako Moskva na straně komunistického Severu.
V roce 1954 došlo k první krizi v Tchaj-wanském průlivu poté, co americký prezident Dwight Eisenhower upustil od námořní blokády Tchaj-wanu a Čankajšek vzápětí poslal na některé ostrovy v úžině tisíce vojáků a s Američany podepsal vzájemnou obrannou smlouvu. V roce 1955 dokonce Washington vyhrožoval Pekingu jaderným útokem. Čína se pak rozhodla přistoupit na jednání a situace se přechodně uklidnila. Krize opět vypukly v letech 1956 a 1996.
Pošramoceným vztahům uštědřilo v roce 1959 ránu i krvavé potlačení povstání v Tibetu. Zemřely tehdy tisíce lidí a duchovní vůdce dalajlama byl donucen utéct do Indie. USA zásah komunistické Číny rázně odsoudily a vytkly jí porušování lidských práv. V 60. letech vzrostlo napětí ve Vietnamu, kde obě země opět stály proti sobě. Čína navíc v roce 1964 uskutečnila svůj vlastní jaderný test.
Zlom přinesla pingpongová diplomacie
Peking se ale rozhádal se Sovětským svazem, jemuž se nelíbil zejména plán radikální industrializace. Vše pak vyvrcholilo v roce 1969 pohraničními potyčkami. Rozkol tehdy přispěl k budoucímu sbližování Pekingu s USA, který byl pro Američany žádoucí kvůli krizi v Indočíně a vyjednávání s Moskvou.
Známkou, že se vztahy oteplují, bylo pozvání amerického reprezentačního týmu v ping-pongu do Číny a tajná návštěva Číny, již uskutečnil v roce 1971 Nixonův bezpečnostní poradce Henry Kissinger. OSN poté uznala Čínskou lidovou republiku, která se stala i stálým členem Rady bezpečnosti OSN s klíčovým právem veta a zemi navštívil sám Nixon.
Diplomatické uznání komunistické Číny přišlo ale až s jeho nástupcem Jimmy Carterem v roce 1979. Od té doby Spojené státy uznávají takzvaný princip jedné Číny, i když obchodní a kulturní vztahy s Tchaj-wanem zcela nezanikly díky zákonu schválenému Kongresem.
Normalizace vztahů pokračovala i v 80. letech za republikána Ronalda Reagana, který se snažil uzbrojit SSSR, a tak se mu spolupráce s Pekingem hodila.
Zmrazení vazeb a ukončení obchodu s vojenským vybavením ale přinesl masakr na čínském Náměstí nebeského klidu v roce 1989, kde zemřely stovky stoupenců demokratických reforem. Ke zlepšení vzájemných vztahů nepřispěl ani chybný nálet sil NATO na čínskou ambasádu v Bělehradě v květnu 1999.
Další oteplení vztahů přinesla potřeba obchodních kontaktů
Demokrat Bill Clinton jako šéf Bílého domu podepsal začátkem nového tisíciletí zákon o normalizaci obchodních vztahů s Čínou, což zemi otevřelo dveře do Světové obchodní organizace. Už šest let poté byla Čína po Kanadě druhým nejčastějším obchodním partnerem USA. V roce 2008 se stala pro USA největším zahraničním věřitelem.
Čínské podniky loni investovaly do firem ze Spojených států rekordních 45,6 miliardy dolarů (1,2 bilionu korun). Oproti roku 2015 se investice zvýšily trojnásobně. Nadnárodní firmy se sídlem v USA budují továrny a uskutečňují další výrazné investice v Číně už desítky let. Čína je nyní druhou největší světovou ekonomikou, která má ambice do budoucna předběhnout i Američany.
V roce 2013 prezident Barack Obama hostil současného prezidenta Si Ťin-pchinga na summitu v Kalifornii, kde se snažil zajistit efektivnější spolupráci v klíčových tématech, jako je globální oteplování. Jak Čína, tak i USA se v následujících letech zavázaly snížit produkci škodlivých emisí. Tyto snahy vyvrcholily klimatickou dohodou z Paříže. Obě země patří mezi největší znečišťovatele ovzduší.
Čína je pro USA důležitá i v případě Severní Koreje. Jako jediný mezinárodní spojenec této totalitní země fungoval Peking v minulosti jako mediátor a po prvním jaderném testu v roce 2006 se mu podařilo KLDR přivést zpět k jednacímu stolu.
Napětí ale v posledních letech roste kvůli čínským snahám v Jihočínském moři. USA jsou proti militarizaci sporných ostrovů, na nichž Čína údajně buduje vojenská zařízení. Peking to odmítá s tím, že stavby slouží hlavně pro civilní účely. Problém představují také údajné útoky čínských hackerů.
S Trumpem přišla nejistota
Příchod Trumpa do Bílého domu přinesl do vztahů mezi oběma velmocemi nejistotu. Čínská státní média Trumpovo zvolení prezidentem přivítala s tím, že by mohl uplatňovat méně konfrontační politiku vůči Číně.
Nynější americký prezident ale už během své kampaně obviňoval Čínu z nekalých obchodních praktik, hrozil zvýšením dovozní daně u zboží z této asijské země a obviňoval Peking z manipulace s měnou. Čína v reakci na to uvedla, že přijme vůči Washingtonu odvetná opatření.
Prezident také označil globální oteplování za výmysl Číny, jež se podle něj snaží poškodit americký průmysl. Trump navíc po svém zvolení dlouho odkládal telefonát se svým čínským protějškem. Následně šokoval Peking prohlášením, že by USA nemusely dále respektovat politiku jedné Číny poté, co porušil tradici a hovořil po telefonu s prezidentkou Tchaj-wanu.
Později ale Trump od své tvrdé rétoriky ustoupil, když uvedl, že princip jedné Číny bude respektovat. V polovině března pak americký ministr zahraničí Rex Tillerson čínskému prezidentovi řekl, že Trump se těší na zlepšení porozumění s Čínou. Nejvyšší čínský představitel při tomto jednání uvedl, že od spolupráce s Trumpem očekává nové konstruktivní bilaterální vztahy.
Změna by mohla přijít i v otázce ochrany lidských práv. Zatímco Spojené státy v minulosti vyzývaly Čínu k respektování osobních svobod v Tibetu, současný prezident Trump chválí autoritářské vládce, jako je například ruský prezident Vladimir Putin, ostře kritizovaný organizacemi pro lidská práva.
Bývalý americký prezident Barack Obama se během své vlády setkával pravidelně s dalajlamou. Naposledy s ním hovořil v Bílém domě loni v červnu – navzdory varování Číny, že by schůzka mohla poškodit vzájemné vztahy Washingtonu a Pekingu.
