Perth (Austrálie) – Zástupci šestnácti zemí, které uznávají britské panovníky i za své vládce, se shodli na změně pravidel nástupnictví. Nově bude trůn vždy patřit prvorozenému královskému dítěti, ať půjde o muže, nebo ženu. Dosud byl nástupcem vždy nejstarší muž, princezna tak usedla na trůn pouze v případě, že žádného bratra neměla. Státy také zrušily panovníkovu povinnost odstoupit, pojme-li za manželku, resp. manžela, katoličku či katolíka.
Z pěti nejdéle vládnoucích anglických a britských panovníků byly hned tři ženy – Viktorie, Alžběta I. a Alžběta II. Za jejich vlády se zemi vedlo velmi dobře, příliš se neválčilo a lidé bohatli. Přes nesporný význam tří velkých královen bylo dosud pro ženy obzvlášť náročné dostat se do čela státu, bylo to možné pouze v případě, že neměly žádného bratra, nebo když ten umřel bezdětný. Podle zástupců šestnácti zemí, kterým dnes vládne Alžběta II., už takové pravidlo není moderní.
„Myšlenka, že se má mladší syn stát panovníkem místo starší dcery jenom proto, že je muž, nebo že se budoucí panovník může oženit s člověkem kteréhokoli vyznání s výjimkou katolického, je v rozporu s tím, jak moderními státy jsme se stali,“ shrnul důvod změny nástupnických pravidel britský premiér David Cameron. Nadále platí, že musí být panovník samotný členem anglické církve, jejíž hlavou je. Nová pravidla nebudou podle premiéra Camerona platit retrospektivně. Teoreticky se budou vztahovat na děti současného nástupce prince Charlese, fakticky se týkají případných dětí jeho nejstaršího potomka prince Williama.
Změnu nepřímo podpořila i královna Alžběta, která při svém proslovu na úvod summitu zemí Commonwealthu poznamenala, že ženy by měly hrát ve společnosti významnější roli.
Státy, v jejichž čele stojí britský panovník, jednaly o změně nástupnických pravidel v průběhu summitu zemí Commonwealthu v australském Perthu. Mezinárodní uskupení se na něm pokusí najít vhodný smysl další své existence, představitelé zemí se zatím shodli na potřebě intenzivnější podpory lidských práv.
Windsorové a jejich zamotané nástupnictví
Jiří V. změnil během první světové války název Sasko-coburské dynastie (ostatně druhá větev byla Hannoverská) na anglicky znějící rod Windsorů. Ten potom okusil leckteré problémy, které se mohou panovníků dotknout. Syn krále Jiřího Eduard VIII. musel odstoupit v okamžiku, kdy se rozhodl oženit s Američankou Wallis Simpsonovou. Nevznikl sice problém s jejím vyznáním, ale s právě s faktem, že před svazkem s Eduardem byla už dvakrát vdaná. To byla pro anglickou církev i společnost skoro stejně „silná káva“, jako kdyby byla katolička. Novým panovníkem se nestal Eduardův potomek – žádného neměl. Nastoupil tak jeho mladší bratr Jiří VI. Měl dvě děti, ale obě byly dcery. A tak se stalo, že navzdory náročným požadavkům vládne už 59 let královna Alžběta II. Kdyby měla mladšího bratra, byla by historie trochu jiná. Pokud však bude mít mladšího bratra některá z jejích prvorozených pravnuček nebo prapravnuček, už její nárok na trůn „nepropadne“. Zatím se tím ale Velká Británie ani další země poddané Jejímu Veličenstvu nemusí zabývat. Nejstarším královniným potomkem je muž (snad budoucí Karel III.) a jeho prvorozené dítě je rovněž muž (jednou snad Vilém V.).
Dosud platná nástupnická pravidla vznikla v průběhu 17. a 18. století. Samotná myšlenka, že by za určitých okolností mohla vládnout žena, byla tehdy velmi liberální, historický vývoj ale už dospěl jinam. Zákaz manželství panovníka, resp. nástupce trůnu, s katoličkou či katolíkem potom je výsledkem tzv. slavné revoluce, kdy se převážně anglikánská společnost zbavila katolického krále Jakuba II. a dosadila protestanta Viléma III. Současně byla razantně osekána práva katolického obyvatelstva.
