„Nejméně dva lidé zahynuli při silném zemětřesení v Itálii,“ zněla zpráva AFP v pondělí 6. dubna 2009 v šest hodin a šest minut ráno. O čtyřiadvacet hodin později úřady evidovaly 179 mrtvých. O další den později se šestý duben zapsal mezi nejničivější italská zemětřesení s více než třemi sty oběťmi.
Deset let po ničivé katastrofě se město L'Aquila ještě stále zcela nevzpamatovalo, během posledních pár let se ale situace začala měnit k lepšímu. I když je v centru města plném středověkých, renesančních a barokních budov ještě stále na některých místech instalované lešení a podpěry, lidé se sem pomalu začínají vracet.
Zhruba deset tisíc lidí v postižené oblasti Abruzz však i teď bydlí v provizorních domech. Většinou jde o rodiny, které přišly o své byty v historickém centru a čekají, až se do nich budou moci vrátit. Část místních je také, nehledě na jeho aféry, vděčná tehdejšímu premiéru Silviu Berlusconimu za to, že provizorní bydlení relativně rychle získali.
„Děkuji Bohu za to, že tu byl někdo, kdo mi dal střechu nad hlavu, bez ohledu na to, ať už to dělal z čestných důvodů, nebo ne,“ dodává jeden z místních. „To nejde ignorovat… to bych byl pokrytec.“ Vděční jsou mimo jiné i za rychlost, s jakou bylo náhradní bydlení poskytnuto.
Prvních 400 obytných prostor bylo obětem zemětřesení poskytnuto v září 2009, tedy pět měsíců po katastrofě. K srpnu 2010 našlo nové ubytování kolem 15 tisíc lidí. Celkem takto v Abruzzu vzniklo nejméně 19 nových „nouzových“ sousedství. Některé oblasti ovšem nebyly vybrány příliš vhodně – nacházely se daleko od zbytku města nebo byly ponechané bez údržby.
Rekonstrukce je běh na dlouhou trať
Navzdory rekonstrukčním pracem ale dosud část města zůstává v červené zóně – zavřená a veřejnosti nepřístupná. Některé budovy je stále ještě potřeba zbourat. Právě jejich přítomnost brání tomu, aby se sousední domy mohly rekonstruovat. Jiným domům, které už prošly opravami, zase ještě chybí přívody elektřiny a vody.
„Rodiny se začínají vracet, ale musíme obnovit skutečné centrum města, místo, kde můžete jít pěšky do školy, lékárny, banky a na poštu,“ říká starosta L'Aquily Pierluigi Biondi. Po zemětřesení zůstali ve městě hlavně méně majetní a starší lidé. Kdo byl schopen přenést své podnikání jinam nebo si jinde najít práci, ten odsud odešel.
Návrat k normálnímu životu je pomalý. Paolo Muzi, rodák z L'Aquily, v rozhovoru pro thelocal.it uvedl, že je v současnosti těžké žít v centru. „Je tu obrovské množství hluku a prachu ze všech prací, které probíhají, a mnoho služeb, které jsou nezbytné pro život ve městě, se stále nevrátilo. Pokud lidi nepřivedeme zpět, pro koho to tu opravujeme?“ upozornil.
Nejničivější zemětřesení od roku 1980
Bilance obětí ničivého zemětřesení ve středoitalském kraji Abruzzy nakonec dosáhla čísla 309. Mezi oběťmi bylo také dvacet dětí, mezi dospělými byli i dva čeští studenti. Raněných byla více než tisícovka, z toho 179 osob bylo raněno těžce. Posledním „zázrakem“ v tragické situaci se stalo nalezení studentky Eleonory po 42 hodinách strávených v sutinách.
Zemětřesení o síle kolem 6 stupňů Richterovy škály udeřilo v ranních hodinách poblíž města L'Aquila v kraji Abruzzo, postihlo ale i města v sousedních krajích Umbrii, Marche a Laziu. Během následující noci a dalších dní pak kraj sužovalo ještě několik tisíc následných otřesů. Při těch se sice zřítily další budovy, nikdo ale už nebyl zraněn. Jen ve městě L'Aquila byla zemětřesením zničena polovina budov, v celé zasažené oblasti byla zásadně poškozena třetina všech domů. Kolem 65 tisíc lidí přišlo o domovy.
Při nejničivějším zemětřesení v Itálii za posledních téměř 30 let těžce utrpěla krom L'Aquily například vesnice Onna ležící v epicentru, z níž zůstaly jen obrovské hromady sutin a zbytky domů jako po bombardování. V troskách zahynulo čtyřicet z jejích tří set obyvatel. Zkázu zaznamenalo také množství historických památek.
Soud první instance uznal v roce 2012 šest seizmologů, mezi kterými byli významní představitelé italské vědy, vinnými z neúmyslného zabití, když nebezpečí silných otřesů podcenili, a uložil každému z nich trest šestiletého vězení. Tento verdikt vyvolal ve vědeckých kruzích velké pobouření.
V listopadu 2014 pak odvolací soud rozsudek zrušil a souzené obžaloby zbavil. Dospěl tehdy k jednoznačnému závěru, že vědcům nebyl prokázán žádný trestný čin. A nejvyšší soud je s konečnou platností zbavil v listopadu 2015 obvinění, že dostatečně důrazně nevarovali před zemětřesením.
