Před 55 lety se vydala do vesmíru dvojice voříšků Belka a Strelka. Po slavné Lajce, jejíž smutný příběh vzal za srdce celý svět, cesta fenek Belky a Strelky dopadla dobře a jako první živí tvorové se ze svého letu vrátili na Zem. Vycpaná těla obou voříšků jsou dodnes vystavena v moskevském muzeu kosmonautiky.
S Belkou a Strelkou vyrazili 19. srpna 1960 na oběžnou dráhu ještě králík, čtyřicítka myší, dva potkani, mouchy a rostliny. Až na několik myší se druhý den všichni v pořádku vrátili na Zem.
Obě feny se staly trumfem sovětské propagandy. Vědci je představovali na tiskových konferencích, Belka a Strelka dokonce občas navštívily mateřské školy, kde si poctivě hrály s ruskou drobotinou.
Kariéra Strelky pokračovala i během mateřství. Její štěňata (která měla s dalším psím kosmonautem Pushokem) se stala ceněným artiklem. Jedno z nich Nikita Chruščov věnoval dceři Johna Fitzgeralda Kennedyho Caroline.
Cestu do vesmíru otevřeli lidstvu psi Cigan a Dezik, kteří v červnu 1951 startovali do kosmu v družici Sputnik 2. Jejich let nebyl dlouhý: vystoupali v raketě do výšky přes 100 kilometrů a pak se v pořádku vrátili na Zemi na padáku. Ale vavříny průkopníků v dobývání kosmu Cigan a Dezik nedostali.
Svět si zapamatoval až jejich následnici, fenku Lajku, která položila svůj život na oltář vědy. V té době totiž ještě nebyl technicky vyřešen návrat z oběžné dráhy a Lajka měla být po pěti dnech v kosmu usmrcena přerušením dodávky kyslíku.
Ve skutečnosti vše proběhlo mnohem hůř. První problémy se objevily už před startem modulu. Kvůli poruchám zůstala raketa už s umístěnou Lajkou stát tři dny v mrazivém počasí na polygonu (později nazvaném Bajkonur). Technici se snažili modul zahřívat hadicí s teplým vzduchem.
Na svou poslední cestu se fena vydala 3. listopadu 1957. Její let pečlivě sledovaly tiskové agentury po celém světě ještě několik dní po startu, i když už byla v tu dobu mrtvá. Kvůli přehřátí kabiny a nefungujícím ventilátorům totiž pošla na přehřátí organismu zhruba sedm hodin po startu po několika obletech Země.
Sputnik s mrtvou Lajkou sestoupil do zemské atmosféry na jaře 1958 a při cestě k povrchu shořel. V laboratoři pak při simulování podmínek v Lajčině modulu zemřeli ještě další dva psi.
Brány vesmíru otevřeli toulaví voříšci
Do letu prvního člověka do vesmíru v dubnu 1961 vypustili Sověti do kosmu asi třicítku raket se zvířaty. Deset psů přitom zahynulo. I psí kosmonauti se museli podrobit před letem tréninku, například byli zavřeni 15 až 20 dní ve speciálních boxech, oblékáni do skafandrů, létali na centrifuze a dostávali speciální kašovitou stravu. Museli si zvykat na hluk, nedostatek prostoru a stav beztíže. Ruští medici psům vyváděli krkavice do zvláštních kožních záhybů, aby jim mohli lépe kontrolovat životní funkce. Většina psích kosmonautů pocházela z moskevských ulic - do dějin kosmonautiky se tak zapsali toulaví voříšci.
