Události z jara 1989 by Čína nejraději navždy pohřbila. Připomínají to, co se od té doby nezopakovalo: několik týdnů relativně svobodné atmosféry a naději na demokratizaci. Příbuzní obětí z krvavého potlačení protestů na náměstí Tchien-an-men dodnes čekají na odpovědi.
Jednu z nejikoničtějších fotek 20. století zná v Číně jen málokdo. Je na ní osamělý muž, který čelí koloně tanků na cestě na náměstí Nebeského klidu.
Nejen tím se čínské úřady brání připomínání krvavého potlačení protestů. Vedle toho také každý rok zesilují akci nazvanou „operace ve jménu udržování stability“. Vždy před výročím událostí na náměstí Tien-an-men stupňují zásahy proti aktivistům, ale i příbuzným obětí.
Ti i skoro po třech dekádách marně čekají na informace o svých blízkých. Jedna z pozůstalých poskytla zpravodajce ČT v Číně Barboře Šámalové exkluzivní svědectví o tom, co se v centru Pekingu 4. června před devětadvaceti lety odehrávalo.
Nemůžeme mlčet, říká vdova
Bezesná noc na 4. června připravila tehdy šestatřicetiletou matku malého dítěte o manžela. „Z ulice jsme slyšeli hlášení z tlampačů: Občané, nevycházejte z domů! Ale dělali jsme si velké starosti o studenty, protože jich na náměstí bylo tolik,“ vzpomíná vdova Jou Wej-ťie.
Doma ale nebylo k vydržení, sousedé mluvili o krvi a chaosu na ulicích. Obavy o studenty vyhnaly jejího manžela na náměstí, které bylo už druhý měsíc srdcem manifestací za demokratizaci Číny. Platilo stanné právo. V pohotovosti bylo na 200 tisíc vojáků s tanky.
„Slyšela jsem střelbu, ale v hlavě mi rezonovalo: Nevěřím, že by vláda nařídila střílet do vlastních lidí!“ říká dnes Jou Wej-ťie.
Co přesně se stalo, se jen domýšlí. Ráno jí řekli, že muž je v nemocnici. Dva dny poté zemřel. „Ty výjevy z nemocnice do smrti nezapomenu. Pohotovost byla plná. Bylo tam mnoho zraněných a zakrvácených lidí v obvazech. Vojáci po nich pátrali. Personál je proto označil cedulkami s falešnou diagnózou, aby je nemohli identifikovat,“ vzpomíná vdova.
„Nemůžeme mlčet. Musíme žádat vládu, aby se k tomu postavila čelem, i když dosud neprojevila žádnou snahu tu záležitost vyřešit,“ dodává.
Počet obětí chtějí znát Spojené státy
Teprve nedávno vyšlo najevo, že většina lidí nezemřela přímo na náměstí, ale v okolí. Kolik, se neví. Odhady mluví o stovkách až třech tisících. Zahraniční novináře úřady tehdy vyhostily a krveprolití ututlaly.
Číslo obětí teď po Pekingu žádají Spojené státy. Výzvu zveřejnil v prohlášení vydaném v předvečer výročí masakru ze 4. června americký ministr zahraničí Mike Pompeo. USA v prohlášení rovněž apelují na Čínu, aby poskytla informace o lidech, kteří se od zásahu čínské armády proti demonstrantům pohřešují. Washington také vyzývá, aby čínská vláda propustila občany, kteří jsou vězněni za své snahy udržet vzpomínky na potlačení protestu v povědomí veřejnosti.
V reakci na Pompeovo prohlášení Čína vydala „rezolutní vyjádření“ na adresu Spojených států. Čína podle mluvčí ministerstva zahraničí Chua Čchun-jing už dávno dospěla k jasnému závěru o tehdejších událostech, ale Spojené státy ji každoročně podrobují „bezohledné kritice“ a vměšují se do čínských vnitřních záležitostí.
