Moskva - Inscenace opery Tannhäuser v novosibirském divadle pobouřila pravoslavnou církev. Úřady po protestech odvolaly ředitele divadla. Netradiční pojetí Wagnerovy opery přivádí postavu Ježíše do Venušiny jeskyně, kde ho pokoušejí polonahé nymfy. Křesťanské symboly se tu protínají se smyslností.
Rusko řeší zásadní otázku - je odpor k alternativní kultuře cenzura, nebo obrana tradičních hodnot země proti cizáckým vlivům a dekadentnosti? Symbolem sporu se stala inscenace opery Tannhäuser. Úřady představení zakázaly. Stovky lidí kvůli tomu před divadlem protestovaly. „Je a mělo by být právo umělců na svobodu slova a kreativity stejně jako my máme svobodu vyznání. Ruská ústava říká, že cenzura je zakázaná, ale události kolem konce Tannhausera ukazují, že cenzura se k nám dostává,“ míní organizátorka demonstrace Natalia Punisová.
Do Novosibirsku dorazily na demonstraci tisíce lidí:
Netradiční pojetí Wagnerovy opery pobouřilo církevní aktivisty, kteří svolali svou demonstraci. Do čela boje proti Tannhäuserovi se postavil místní patriarcha. „Tady nejde o uměleckou cenu díla - jestli je to vysoké umění, nebo ne. Tady se jedná o city (emoce) věřících,“ prohlásil patriarcha Tichon.
Urážku citů věřících trestá ruská justice až třemi lety vězení. Šéf novosibirské scény se před soudem zodpovídal ze znesvěcení náboženských symbolů, ten ho nakonec osvobodil. O ředitelské křeslo ale Boris Mezdrich kvůli inscenaci přišel. Ministr kultury ho obsadil dosavadním šéfem Michajlovského divadla v Petrohradu. „(Inscenace Tannhäusera) je ukázkou niterné bezbožnosti v duchu a stylu militantních ateistů,“ konstatoval nový ředitel opery Vladimir Kechman.
Netradiční inscenace Wagnerovy opery ukazuje, jak moc je ruská společnost rozdělená, píše list The Moscow Times:
Mnoho kolegů představení naopak pochválilo. Autory plánuje pozvat k hostování i slavné Velké divadlo v Moskvě. Na provokativní experimenty se ale nejspíš nedostane. „Myslím, že hlavně umělecké instituce nemají právo uvádět kusy, které lidi rozrušují a uráží jejich city. To bychom neměli dovolit,“ konstatoval šéf prezidentovy administrativy Magomedsalam Magomedov.
Podle kritika Martina C. Putny je nutné připomenout kulturní kontext. „Moderní zpracování klasických uměleckých děl jsou ve svobodném světě zcela běžná. Ten požadavek je asi takový, jako kdyby u nás měla být hrána Prodaná nevěsta tak, že vždycky na scéně musejí být folklorní kulisy a Kecal musí mít fábory a deštník. To si už nikdo neumí představit,“ podotkl literární historik. „V Rusku ale nabírá na síle jiná mentalita, která svobodný přístup k umění odmítá,“ dodal Putna.
Jiná věc podle něj je, jestli je konkrétní inscenace dobrá, nebo špatná. „O tom by mělo být diskutováno, protože z moderních převyprávění, režijních přeznačení jsou některá lepší a některá horší. Svobodná společnost se ale vyznačuje tím, že zkusí udělat nějaké umění a kritika řekne, jestli se to povedlo, nebo ne,“ myslí si Putna.
Pravoslaví jako nová národní ideologie
Slovo církve v ruském veřejném životě nabírá na síle. Rád mu naslouchá i prezident Vladimir Putin. Patriarchy si bere k ruce při budování svého nového Ruska. S jejich pomocí chce z umění i společnosti vymýtit neslušnost, kterou podle něj rozsévá západní kultura.
Podle Putny jde o kombinaci pravoslaví, slavjanofilie, euroasijství a nacionalismu. Pravoslaví nabírá funkci nové národní ideologie. S vírou to nemá nic společného. Jde prostě o státní ideologii," poznamenal kritik.
Pravoslavná církev vs. Pussy Riot
Pravoslavná církev je na podobné výstřelky značně citlivá. V roce 2011 na sebe upoutala pozornost skupina Pussy Riot. Její členky krátce před prezidentskými volbami v hlavním moskevském chrámu vystoupily s punkovou modlitbou „Bohorodičko, vyžeň Putina“. Chtěly prý upozornit na rostoucí propojení politiky ruského prezidenta s pravoslavnou církví. Punkerky Naděždu Tolokonnikovovou a Mariju Aljochinovou moskevský soud za výtržnost potrestal dvěma lety za mřížemi, další jejich zadržená kolegyně vyvázla s podmínkou.
Vězněné členky Pussy Riot vyšly na svobodu krátce před vypršením trestu předloni v prosinci v rámci prezidentské amnestie.
