Samozvané republiky na východě Ukrajiny čelí kritice za útlak a pronásledování. OSN mluví o absenci právního státu, svévolném věznění a mučení. Úřady zakázaly mezinárodní humanitární organizace a omezuje se i přístup OSN a OBSE. Přitom ještě minulý rok potřebovaly na celém území Ukrajiny v souvislosti s válkou humanitární pomoc celé tři miliony lidí. Jak se lidem na Donbasu žije, na to se ČT zeptala ukrajinského politologa Stanislava Fedorčuka, který sám musel rodný Doněck opustit.
Politolog Fedorčuk: Lidé na Donbasu mají velmi málo možností, jak chránit sebe sama
„Lidé se ocitli v podmínkách, kdy nemají mnoho na výběr. Když jste mladý, zdravý a vzdělaný, můžete si vzít věci a odjet do jiné části Ukrajiny. Jestliže jste ale třeba důchodce, zbývá vám jediné: dostat osm set korun od ukrajinské vlády a pokusit se s tím založit nový život,“ podotkl Fedorčuk.
Podle něj se na Donbasu velmi nízce hodnotí fyzická práce. „Oficiální noviny nabízí pracovní místa za osm set i méně korun na celý měsíc. Samotné zboží je přitom dražší než na Ukrajině,“ vysvětlil politolog.
Zdůraznil přitom, že v regionu nezůstali pouze staří a nemocní nebo ti, kteří se o ně starají. „Jsou zde stále také lidé, kteří se prostě nechtějí vzdát svého majetku. Představte si mladou rodinu, která deset, dvacet let pracovala jenom proto, aby si mohla koupit byt. A naráz v jedné chvíli mají všechno opustit?“
Známý je případ Igora Kozlovského, religionisty z doněcké univerzity, který v Doněcku i nadále zůstával, aby se staral o svého nemocného syna. V lednu ho ale místní ministerstvo bezpečnosti zadrželo a později obvinilo ze špionáže. Nepatřil přitom ke kritikům místního režimu. Je stále ve vězení, Kyjev se ho marně snaží vyměnit za zadržované separatisty.
Dostávat z vězení pokojné civilisty je podle ukrajinského politologa velmi obtížné. „Jejich případy se většinou jen tak nedostanou na seznamy zajatců určených k výměně mezi ukrajinskou a separatistickou armádou. S naší organizací (Fedorčuk pracuje v kyjevské nevládní organizaci Donbas think thank - pozn. red.) jsme museli nejednou vytvářet velký tlak i na našeho vlastního ukrajinského prezidenta“, konstatoval politolog.
Ukrajinské nevládní organizace kreslí nevábný obraz - popírání lidských práv a svobod člověka podle nich umožňují zákony samozvaných republik. Možný je i trest smrti. Human Rights Watch popisuje nezákonné věznění ve sklepích, mučení i únosy lidí, aby je mohli v budoucnu vyměnit – v režii místního ministerstva bezpečnosti.
Ukrajinská nevládní organizace Eastern human rights groups informuje dokonce o pracovních táborech v okolí Luhansku – podle nich tam drží až pět tisíc vězňů. Kyjevské úřady evidují skoro pět set pohřešovaných.
S vyhnanými podnikateli odešli i kvalifikovaní pracovníci
Na samotném začátku války byli objektem největších represí lidé, kteří nějakým způsobem sympatizovali s Ukrajinou a tím měli jistou politickou pozici. Později se hlavní obětí stali podnikatelé se svými podniky a majetky, vysvětlil Fedorčuk.
„Stačí se podívat na to obrovské množství bývalých donbaských podnikatelů, kteří dnes utekli do Kyjeva a jiných měst. Často z nich přímo fyzicky vymlátili informace, kde leží peníze, kde jsou klíčky od auta, chaty a podobně,“ popsal politolog.
„Jak končily jejich fabriky, spolu s nimi z Donbasu odcházeli i kvalifikovaní pracovníci. Tím také region ztratil veškerou perspektivu v mnoha odvětvích, vracet vše zpět by nyní i po osvobození Donbasu bylo velmi těžké,“ uzavřel Fedorčuk.
Kyjev eviduje milion sedm set tisíc uprchlíků, kteří míří hlavně do přilehlých oblastí země. V Rusku a Bělorusku podle tamních úřadů zůstávají stovky tisíc uprchlíků. Čím déle bude trvat současný stav, tím horší bude situace místních. Průmysl je na hraně přežití a poroste i počet hlavně mladších lidí, kteří budou utíkat.