Londýn - Zdá se, že spojenectví mezi USA a Velkou Británií nebylo ve válce v Iráku vůbec pevné. Mezi vojenskými velitelstvími Britů a Američanů v Iráku panovalo v prvních letech invaze hluboké nepřátelství. Britský deník Daily Telegraph dnes zveřejnil výpověď jednoho z britských velitelů v Iráku, který o svých kolezích z americké armády říká, že je to skupina Marťanů, pro které je dialog cizí. Výroky pocházejí z oficiálních rozhovorů, které vedlo ministerstvo obrany s britskými veliteli po jejich návratu z Iráku v prvních letech války, jež začala v roce 2003.
Někdejší britský velitel v Iráku plukovník J. K. Tanner deníku prozradil: „Ačkoli se naše vztahy označovaly za výjimečné, myslím, že s námi nezacházeli jinak než s Portugalci.“ Britský velitel pak dodal, že Američané jsou Marťani, se kterými se vůbec nedá vést dialog.
„Celý ten systém byl hrozný. Jednání s americkými vojenskými i civilními organizacemi byla kvůli jejich aroganci a částečně i kvůli byrokracii opravdu složitá. Diktovali nám, že je jenom jedna cesta – ta americká,“ říká Tanner a dodává, že britskému velení se rozhodně lépe než s Američany jednalo s evropskými spojenci, nebo dokonce s Araby.
Britové neměli šanci ovlivnit americkou politiku v Iráku
Generálmajor Andrew Stewart je o trochu diplomatičtější: „Jako jediná světová supervelmoc Američané nedopustí, aby někdo ohrožoval jejich pozici.“ Stewart přirovnal vztahy mezi Brity a Američany v Iráku k válce ve válce. Svěřil se například, že mu spoustu času zabralo vymyslet, jak obejít rozkazy od amerického velení, které označil za tlučhuby.
Stewart navíc připustil, že Britové měli jen minimální šanci ovlivnit americkou politiku v Iráku. Britští velitelé si navíc stěžovali i na to, že s nimi Američané málo komunikují. Britové se často o změnách v postupu americké armády dozvídali na poslední chvíli, i když taková opatření měla pro ně i pro jejich muže zásadní dopad.
Jak rozhodovala vláda o britské účasti na válce v Iráku?
Daily Telegraph zveřejnil úryvky z tajné zprávy britského ministerstva obrany jen den před tím, než bude zahájeno první veřejné slyšení v rámci dlouho očekávaného vyšetřování britského podílu na válce v Iráku. Soud bude zajímat především to, zda tehdejší premiér Tony Blair zohlednil při rozhodování vyslat britskou armádu do Iráku námitky generálního prokurátora, který radil invazi odložit na dobu, až ji svou rezolucí schválí OSN.
Londýn patřil od počátku americké invaze do Iráku k nejbližším spojencům Washingtonu. Británie poslala v roce 2003 do Iráku na pomoc Američanům 45 tisíc mužů. Británie měla začátkem letošního roku v Iráku ještě asi 4000 vojáků a naprostou většinu z nich stáhla do konce července. Zbylých několik stovek mužů se ještě nějaký čas bude podílet jen na výcviku irácké armády.
