Lublaň - Spor o Piranský záliv je svárem slovinsko-chorvatských vztahů už od doby rozdělení obou zemí v roce 1991. Jejich hranice totiž sleduje řeku Dragoni a ta se do Piranského zálivu vlévá pro Slovince v dost nešťastném úhlu. Jediná cesta do mezinárodních vod a pro střední Evropu také jediná brána k Jadranskému moři totiž vede přes vodní území Chorvatska. V roce 2001 podepsali tehdejší předsedové obou vlád dohodu, která Slovinsku přidělila dvě třetiny Piranského zálivu. Smlouva však neprošla chorvatským parlamentem. Chorvati ji považují za neplatnou, Slovinci zase tvrdí opak.
Obě strany se neshodnou ani na tom, kdo by měl jejich spor vlastně řešit. „Myslíme si, že nejlepší bude řešit spor u Mezinárodního tribunálu pro mořské právo,“ říká chorvatský premiér Ivo Sanader. Slovinsko zase navrhuje řešení sporů prostřednictvím Soudního dvora Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejíž členy je jak Chorvatsko, tak Slovinsko.
Kromě pošramocených mezinárodních vztahů trpí kvůli více než osmnáctiletému konfliktu i samotní obyvatelé přímořských oblastí. Slovinské lodě jsou pod neustálou kontrolou chorvatských policistů. Jakmile se bez povolení přiblíží k chorvatskému přístavu, nemine je pokuta.
Slovinsko blokuje přístupová jednání Chorvatska do EU
Slovinsko a Chorvatsko jsou dvě země s různými pravidly, mají ale přece jen společné cíle, tím je například členství v Evropské unii. Zatímco Slovinci do evropské rodiny patří už pět let, Chorvatsko se zatím nedočkalo. Přístupová jednání totiž už třikrát ztroskotala, a to právě kvůli hraničním hádkám se Slovinskem.
To dalo jasně najevo, že bez vyřešení sporu o záliv hodlá přístupové rozhovory s Chorvaty bojkotovat. Už teď Lublaň blokuje 13 z 35 vyjednávaných kapitol. Evropská unie i Švédi v roli nastupující předsednické země dávají od sporu ruce pryč. Sousedské vztahy si tak zřejmě budou muset vyřešit sami sousedé.
