Šoproň/Budapešť - Maďarsko-rakouské pomezí poblíž města Šoproň se 19. srpna 1989 stalo dějištěm krátkého prolomení ideologického bloku mezi Východem a Západem. Maďarsko bylo v té době silně nakloněno reformním snahám a pokojná demonstrace dvou spřátelených organizací na obou stranách hranice se na tři hodiny stala prostorem pro hromadný útěk stovek východních Němců za svobodou. Akce s názvem Panevropský piknik se tak stala začátkem postupného konce mnoholetého rozdělení Evropy na dva „nesmiřitelné“ bloky. Lidé, kteří vzpomínají na přelomové okamžiky z léta 1989, mluví o prvotním a nejdůležitějším impulsu k nejznámějšímu případu odstranění ideologické opony, tedy pádu Berlínské zdi.
Akci uspořádala Panevropská unie spolu s maďarskou opozicí. Náhlé odstranění signalizačního systému na hranici v průběhu demonstrace přilákalo tisíce obyvatel východního Německa toužících po emigraci na Západ. Mnoho z nich využilo situace a přes Rakousko zamířili do dlouho zapovězené spolkové republiky. Nevyhnutelné prolomení železné opony bylo sice hlavním impulsem pro konání demonstrace, její živelný průběh však podle přímých svědků v žádném případě nebyl předem připravován. „Nepočítali jsme s tím, že východní Němci přelomí hranici. To při přípravě akce nebylo v plánu. Kdo tvrdí něco jiného, ten nemluví pravdu, ale vyvinulo se to tak, jak se zřejmě mělo stát,“ vzpomíná jeden z navrhovatelů a organizátorů Panevropského pikniku Ferenc Meszáros.
Prvotní akce, motivující posléze ostatní státy střední Evropy, se rodila při rozhovorech Meszárose a dalších členů Maďarského demokratického fóra s někdejším předsedou Panevropské unie Ottou Habsburkem. „To napětí, které se ve střední Evropě nahromadilo, se muselo někde uvolnit a je zajímavé, že se to stalo právě tady v geometrickém středu Evropy. Maďarsko bylo v té době nejvhodnějším místem, tady se toto napětí nejvíc vystupňovalo,“ dodává Meszáros.
Ferenc Meszáros:
„V době, kdy situace jaksi vrcholila, přijel do Debrecína Otto Habsburg na jednu přednášku, po které jsme spolu rozmlouvali. Tehdy jsem mu řekl, že bychom kromě vyprávění měli také něco udělat, demonstrovat nejenom slovy, ale také skutky, že když už jsme tak smělí, tak udělejme to, že já s několika přáteli přijdu na rakousko-maďarskou hranici a on ať přijde se svými přáteli ze Západu z druhé strany, abychom na hranicích zapálili ohně a demonstrovali nesmyslnost železné opony.“
V Maďarsku hledalo v letních měsících roku 1989 útočiště mnoho pronásledovaných osob ze zemí Varšavské smlouvy. Vláda již podle pamětníků nebyla schopná zamezit nejvýraznějším projevům nesouhlasu s režimem, pro mnoho utečenců proto přesun do Maďarska znamenal nejužší kontakt s reformní atmosférou. Občané NDR tehdy tvořili největší národnostní skupinu. I proto po 20 letech Německo při vzpomínání na Panevropský piknik vyzdvihovalo důležitost šoproňských událostí. „Nesmíme zapomenout, že země pod Brandenburskou bránou je maďarská země. Borcení Berlínské zdi začalo v Maďarsku. První krok ke sjednocení Německa byl učiněn na Panevropském pikniku,“ prohlásil letos někdejší německý kancléř Helmut Kohl.
Po památném náznaku otevření hranic a menší odmlce se situace v Maďarsku měnila velmi rychle. Už 11. září padla železná opona na zdejších hranicích definitivně, kdy Maďaři zprůchodnili své hranice pro všechny. Parlament v Budapešti přijal novou ústavu 23. října. Po prvotním nadšení se však země dostala do značných ekonomických problémů. Dokázala jim čelit pouze s pomocí radikálních opatření, které znamenaly masové protesty, podle mnohých však zachránily zemi před státním bankrotem.
„Neměli bychom na to pohlížet jen z ekonomického hlediska. Největší hodnotu totiž představuje svoboda. Tohle generace dvacetiletých může jen stěží docenit, protože nemají bezprostřední zkušenost s předchozím obdobím, ale myslím si, že tohle je nepopiratelné a jedno z nejdůležitějších ponaučení uplynulých dvaceti let, že koneckonců ve střední a východní Evropě se vytvořilo tržní hospodářství a liberální demokracie, a to je nesporný dějinný výdobytek, který si musíme cenit,“ tvrdí maďarský ekonom a někdejší ministr financí Lajos Bokros.
V roce 1990 se v zemi uskutečnily první svobodné volby. Na revoluční vlně vezoucí se Maďarské demokratické fórum tehdy s přehledem zvítězilo, rozpačitost plynoucí z vysokého očekávání lidí se však promítla už o čtyři roky později vítězstvím socialistů. Po počátečním nadšení z úspěšného prosazení demokracie v zemi přišly reálné problémy spojené s přestavbou hospodářství na tržní mechanismy. V Maďarsku se tato transformace neobešla bez bolestných míst, navíc se mluví o velmi rychlém vystřízlivění z aktivních snah vedoucích představitelů:
- „Počítal jsem s tím, že vůle vymanit se z uzavření a vytvořit jeden svobodnější, čistější, čestnější svět byla přítomna ve všech východoevropských zemích. Už koncem roku 1989 jsem bohužel cítil, že ty vrstvy, které tuto počáteční směs vůle, odhodlání a morální energie využily, aby se dostaly k moci, se jí začaly pěkně pomalu zbavovat. Už jim byla na obtíž, protože se dostaly tam, kam chtěly.“ - Ferenc Meszáros
Bokrosův balíček měl spravit škody po předchozí vládě, která společnosti slibovala brzké dosažení úrovně zemí ze Západu. Porevoluční systém založený převážně na štědrých půjčkách ze zahraničí přivedl Maďarsko k vážným hospodářským problémům, což znamenalo ztrátu zaměstnání u několika set tisíců lidí.
- „Problém byl v tom, že bylo těžké podívat se do zrcadla, protože před prvními demokratickými volbami všechny strany stavěly v kampani na tom, že už pozítří se budeme mít dobře. Tohle se ovšem ukázalo jako iluze.“ - Lájos Bokros
Maďarský obraz oplynulých 20 let je poznamenán ekonomikou
Další nepříznivé období maďarské ekonomiky v současnosti vyvrcholilo nebývale hlubokými důsledky globální krize. Příčiny alarmujícího stavu však podle odborníků lze hledat o několik let zpět, v dobách příznivého vývoje. „Někdy v roce 2001 si Maďarsko spletlo cestu. Už v posledním období vlády Fideszu se říkalo, že na mezinárodních trzích nastaly problémy. Tak řekli, že musíme rozvíjet domácí trh, a tehdy začalo rozdávání. Mnozí říkali, že socialisté vyhráli závody ve slibech, a skutečně tomu tak bylo. V těch dobách - v letech 2003 až 2005 - byla velmi silná nabídka volných peněz, a tak jsme si půjčovali a následně rozdávali,“ popisuje politolog Márton Szabó.
Již bývalý premiér z řad socialistů Ferenc Gyurcsány vyostřil situaci nebývale otevřenou kritikou dosavadní státní politiky, čímž společnost překvapil a zároveň vyburcoval k mohutným protestům v ulicích Budapešti, kde také hořela auta. Ve spojitosti s tím se Maďarsko stává jedním z center krajně pravicových vyostřených názorů.
Lájos Bokros:
„Tahle demokracie je ještě velmi křehká. V současnosti například vidím, že hodně mladých lidí naletí této krajně pravicové propagandě a vůbec si neváží toho, že před dvaceti lety po jedné diktatuře tady máme dobrou, či špatnou, nezralou nebo chcete-li syrovou, ale přece jen svobodu a demokracii.“
