Madrid - Zemědělci ve Španělsku spotřebují ročně 40 tisíc tun pesticidů. To činí ze země, alespoň v rámci Evropy, pesticidovou velmoc. Chemické přípravky proti škůdcům se v masivní míře používají zejména na velkých foliovníkových polích na jihu země v provincii Almería. Nevládní organizace varují před neblahými dopady postřiků na přírodu i konzumenty. Justo Sánchez Martín zažil nebezpečné účinky pesticidů na vlastní kuži.
Stejně jako tisíce jeho krajanů se i on v mládí rozhodl sejít z úbočí hor na mořské pobřeží, aby zde zkusil štěstí. Zlákala ho vidina rychlého výdělku skrze pěstování ovoce a zeleniny v obřích sklenících přezdívaných „plastové moře“. Jeho příjmy sice astronomicky vzrostly, ovšem každodenní kontakt s chemickými přípravky ho nakonec málem zabil. „Už jsem nemohl snést žádný chemický výrobek, nesměl se mi vůbec dostat na kůži. Jednou mě to tak přiotrávilo, že mě lékař poslal pryč. Řekl, že už nesmím pokračovat,“ vzpomíná na hořkou zkušenost Justo Sánchez Martín.
Jeho novou obživou se stalo pěstování biologického vína. Údolí plné vinic leží jen pár desítek kilometrů od fóliovníků. Justo nyní žije ve vesnici, která si jako první v Evropě odhlasovala, že na jejím území žádné skleníky nevyrostou. A Justo coby radní ke schválení zákazu vydatnou měrou přispěl.
Hon za penězi přenechává už jiným, včetně imigrantů. Těch z Afriky, zejména z její severní části, pracuje v mamutích sklenících velké množství. A na růžích tu ustláno rozhodně nemají. „Jednou ráno jsem běžel do práce, a jakmile mě policie viděla běžet, vyrazili za mnou, protože předpokládali, že jsem něco ukradl. A jako se zlodějem se mnou taky jednali,“ vylíčil Adama Sangare Diarra z Pobřeží Slonoviny.
