Washington – Odkrýt identitu téměř 400 amerických vojáků jedné z lodí potopených u Pearl Harbor – úkol, kvůli kterému chtějí Spojené státy po dlouhých dekádách exhumovat ostatky z některých havajských hrobů. Jedná se zejména o členy posádky lodi Oklahoma, která se potopila při japonské invazi během druhé světové války.
Plavidlo Oklahoma zasáhlo při japonském útoku 7. prosince 1941 devět torpéd. Na palubě lodi přišlo o život 429 členů námořnictva a námořní pěchoty. V letech 1942 až 1944 vytáhli jejich pozůstatky z vraku potápěči. Pouze 35 jich bylo ale identifikováno.
Stovky dalších byly pohřbeny do hromadných hrobů jako „neznámí vojáci“ na hřbitovech na Havajských ostrovech. V roce 1950 byly jejich ostatky přeneseny na Národní pamětní pacifický hřbitov v havajské metropoli Honolulu.
Americké ministerstvo obrany se rozhodlo k vyzdvižení ostatků, více než 70 let po smrti vojáků, s ohledem na pokrok ve forenzních vědách a technologiích, což dává nové naděje na úspěšné určení totožnosti pohřbených. Použity by měly být i testy DNA, uvedla mluvčí americké armády Melinda Morganová.
Práce na exhumaci by měly začít během tří až šesti týdnů. Cílem je v příštích pěti letech identifikovat ostatky 388 vojáků, upřesnila Morganová. Vojáci by měli být poté s vojenskými poctami jednotlivě pohřbeni. Armáda ale předem upozornila, že všechny ostatky se zřejmě identifikovat nepodaří.
V roce 2003 americká armáda vyzdvihla na hřbitově v Honolulu jednu rakev na základě informací poskytnutých přeživším útoku na Pearl Harbor Rayem Emorym, který se před 30 lety vrátil na Havaj a uplynulé roky strávil studiem dostupných dokumentů.
Mnoho pozůstatků bylo při pohřbech promícháno. Armádě se podařilo ze zmíněné rakve identifikovat pět vojáků. Rakev ale obsahovala také ostatky dalších až 100 vojáků, kteří identifikováni nebyli. Nečekaný letecký útok Japonců na Pearl Harbor si vyžádal více než 2400 mrtvých a zapojil Spojené státy přímo do bojů druhé světové války.
Náhlý úder Japonců vtáhl USA do války
Jako úderná síla bylo vybráno šest japonských letadlových lodí (Akagi, Kaga, Hirjú, Sórjú, Šókaku a Zuikaku), tři těžké křižníky, deset torpédoborců a tři ponorky. Byl plánován také útok pěti trpasličích ponorek. První bomby začaly dopadat ve čtvrt na osm na letiště Kaneohe, o čtvrt hodiny později na leteckou základnu Wheeler Field, osm mil od Pearl Harboru. Současně už japonské torpédové bombardéry začaly útočit na řadu bitevních lodí a na další letiště na Oahu.
Obránci americké základny nedokázali nalétávajícím Japoncům účinně vzdorovat. Ze čtyř stovek letounů s bílými hvězdami jich zůstalo nepoškozeno jen pár a pouze necelé desítce pilotů se ve všeobecném zmatku podařilo vzlétnout a utkat se s nepřítelem. O moc lépe na tom nebyly ani obsluhy protiletadlových děl a kulometů. Mezi první a druhou vlnou náletů se ale obrana vzpamatovala.
Celý nálet trval jen necelou hodinu a půl. Následky ale byly na první pohled hrozivé, zahynulo přes 2400 Američanů, na dně skončily čtyři bitevní lodě a potopena či poničena byla i řada dalších plavidel. Japonské ztráty byly na druhou stranu minimální, přesto se ale nedá mluvit o jasném vítězství.
Podstatné bylo, že zničení či poškození unikly tři americké letadlové lodě. Dvě právě vezly letouny na vzdálenější ostrovy, třetí čekala na své letecké osazenstvo v San Diegu. Pouhé náhodě tak Američané vděčili za to, že hned od začátku války měli své námořní letectvo připravené k boji. A jak se ukázalo v dalším průběhu bojů v Tichomoří, právě letadlové lodě a jejich letadla rozhodovaly o vítězství v námořních bitvách, a tak i o výsledku války.
Klíčová americká základna v Pacifiku zůstala vyřazená půl roku. Přestože byl útok ničivý, hlavní cíl nesplnil. Letadlové lodi americké armády byly mimo přístav a Japonci jim museli čelit v pozdějších bitvách. Útok navíc zasáhl a semkl americkou veřejnost. Japonsko pak roky odolávalo sílícímu tlaku, kapitulovalo v polovině srpna 1945.
