Odpoledne 14. listopadu 1940 se vydaly německé bombardéry z kontinentu přes Lamanšský kanál. V rámci operace „Měsíční sonáta“ mířily nad anglické město Coventry, tehdejší průmyslové centrum. Bombardování trvalo dlouhých jedenáct hodin a pro Coventry znamenalo naprostou zkázu. Symbolem se staly trosky katedrály svatého Michala, jejíž obvodové zdi tlakovým vlnám i žáru odolaly. Po skončení války se ohořelé kamenné zdivo čnící k nebi stalo symbolem smíření a budování míru.
Třistatisícové město ve středu Anglie si nacisté vybrali za cíl pro jeho nezastupitelnou funkci v ostrovním válečném průmyslu. Město proslulé výrobou hodinek se na počátku 20. století proměnilo v centrum automobilového průmyslu. Soustředily se zde také zbrojařské a muniční továrny, nechyběl ani závod na výrobu leteckých motorů.
Sonáta za svitu hořícího fosforu
Operaci „Měsíční sonáta“ naplánovali generálové Luftwaffe Albert Kesselring a Hugo Sperrle. Měla být odpovědí na nepříliš úspěšné bombardování Mnichova Královským letectvem 8. listopadu 1940.
První signální rakety z bombardérů Heinkel He 111 osvětlily nebe nad Coventry ve chvíli, kdy dozněla siréna upozorňující na nebezpečný nálet. V 19:20 začaly bombardéry shazovat silně explozivní zápalné bomby na bázi bílého fosforu. Ty z Coventry udělaly jeden ohromný, z velké dálky viditelný terč, který další bombardéry Luftwaffe nemohly minout. Záři prý viděli piloti ze vzdálenosti 240 kilometrů.
„Bomby padaly. Byli jsme ztuhlí strachem. Cítili jsme oheň a kouř. Pak jsme zaslechli ránu. To na silnici dopadla mina. Druhý den ráno jsme se chtěli podívat, co se stalo. Ten všudypřítomný zápach byl nesnesitelný,“ popsala hrůznou situaci jedna z místních obyvatelek.
Během jedenáctihodinového bombardování bylo na Coventry shozeno 30 tisíc zápalných pum, 500 tun vysoce explozivních bomb a čtyři tucty padákových min, jejichž tlaková vlna způsobovala masivní škody v okruhu sta metrů.
Úlevu obyvatelům přinesla až siréna ve čtvrt na sedm ráno druhého dne. Konečně mohli opustit kryty a sklepy. „Přišla jsem do centra Coventry, kde byly škody největší. Jediná schůdná cesta vedla kolem katedrály. Nezbyla z ní nic než hořící a žhnoucí ruina. Všude byl chaos, všechno kouřilo a odevšad stoupala pára,“ popisovala pamětnice.
Kouř a horko z hořícího města byly natolik silné, že je cítili i němečtí piloti ve výšce dvou kilometrů.
Historické jádro Coventry bylo srovnáno se zemí, zničeno bylo přes 43 tisíc domů a tři čtvrtiny místních podniků a dílen. Požár místní továrny společnosti Daimler byl v Británii jeden z největších za celou dobu trvání války.
Podle oficiálních údajů nálet nepřežilo přes pět set lidí, mnoho z nich nemohlo být kvůli popáleninám ani identifikováno. Část obětí skončila ve společném hrobě. Více než tisíc lidí utrpělo zranění.
Bombardování Coventry neznamenalo pro Velkou Británii „pouze“ nejvíc obětí náletů za jedinou noc, ale také nesmírnou ztrátu kulturně-historického dědictví. Zničena byla místní knihovna, tržnice i palác z 16. století, ve kterém pobýval dvůr Jakuba II.
Středověká katedrála svatého Michala vyhořela až na obvodové zdi. Žádnou další katedrálu na britských ostrovech podobný osud během války nepotkal. Traduje se, že když přijel král Jiří VI. do Coventry obhlédnout následky bombardování, v troskách katedrály se rozplakal.
V okamžiku, kdy se za oběti náletu sloužila mše, mířila nad Coventry znovu německá letadla. Tentokrát to byly průzkumné letouny, které měly nafotografovat škody po bombardování. Snímky měly posloužit k plánování nového útoku a výběru příštích cílů.
Další nálet Coventry zažilo v dubnu 1941. I tehdy zemřely stovky lidí. Naposledy se Luftwaffe nad toto anglické město vrátila v srpnu 1942.
Synonymum pro naprostou zkázu
Podle německého historika Stefana Göbela znamenal 14. listopad 1940 zlom v letecké válce mezi Německem a Británií. Rozsah škod způsobený bombardováním byl enormní.
V Coventry byly továrny situovány v bezprostřední blízkosti centra města. A tak zatímco v Londýně se němečtí piloti soustředili na doky a továrny u Temže, v Coventry byla zpustošena i civilní část města.
„Coventry bylo průmyslové město, známé díky výrobě automobilů. A to byla za války mimořádně důležitá oblast. Z tohoto pohledu bylo Coventry legitimním cílem. Co už samozřejmě legitimní nebylo, bylo tak masivní bombardování centra. To ovšem nebylo záměrem útoku, spíš následkem tak masivního náletu,“ míní historik a poukazuje na to, že shazování bomb bylo během druhé světové války mnohem méně přesné, než se všeobecně předpokládá.
„Když ale potom vyšlo najevo, jak je civilní část Coventry zdevastována, nacistická propaganda neváhala a obratem zavedla do svého slovníku pojem ,coventrizace‘, který měl vyjadřovat totální zánik města,“ dodává Göbel.
Jeho britský kolega Frederick Taylor vidí věc trochu jinak. Podle něj byl útok na celé město, tedy i jeho centrum, zcela záměrný, nikoliv pouze „vedlejším efektem“ náletu.
„Pokud si přečtete rozkazy pilotům, je z nich zřejmé, že Coventry mělo být cílem útoku úplně celé. Také Herman Göring (velitel letectva) považoval Coventry za vhodný cíl. Protože pokud shazujete bomby nad Londýnem, prostě padají na velké město. Ale pokud bombardujete menší a hustší město, jako je Coventry, způsobíte mnohem větší škody a oheň se šíří rychleji,“ poukázal Taylor pro německý veřejnoprávní rozhlas.
„Tento teror měl vyvolat psychologickou nejistotu. Hlavně proto, že Coventry bylo díky svému historicky a architektonicky významnému jádru známé po celém světě,“ připomíná historik.
Pojem ,coventrizace‘ využívala nacistická propaganda přesně do 13. února 1945. Dne, kdy byly nálety Spojenců zcela zdevastovány, ,coventrizovány‘, Drážďany. „To slovo najednou zmizelo. Propaganda mlčela. Coventrizace byla pohřbena pod troskami německých měst,“ poznamenal autor knihy Jazyk Třetí říše Victor Klemperer.
Obětovali Britové Coventry?
Po válce se v řadě historických prací vynořila teorie, že britská vláda o chystaném útoku Luftwaffe na Coventry věděla, přesto nechala město svému osudu.
Britové měli dešifrovat rádiové spojení, ve kterém se hovořilo o „operaci Měsíční sonáta“, přesto vláda Coventry nevarovala, aby Němci nezjistili, že se Spojencům podařilo rozluštit šifrování Enigmy.
„Tato obvinění jsou ale nepravdivá. Během oné noci bylo zachyceno víc německých hlášení. (Premiér) Winston Churchill byl v tu dobu ve svém venkovském sídle v Chequers. Britové věděli, že se schyluje k útoku, ale nevěděli kde. Tajné služby očekávaly, že k němu dojde někde na jihu Anglie a Coventry bylo jen jednou z možností,“ vysvětluje historik z Coventry David McGrory, který o osudu svého města napsal několik knih.
Konspirační teorie o Coventry přesto žije dál. „Říkalo se, že se Coventry rozhodli obětovat, aby zachránili zbytek. Nikdo to nikdy nepotvrdil, ale ani neodmítl. To něco znamená,“ řekla před deseti lety britské BBC Jean Taylorová, která strávila v Coventry noc z 14. na 15. listopadu 1940 v krytu.
Historik Taylor připouští, že se britská vláda o útoku na Coventry dozvěděla, bylo už ale pozdě. Na záchranu obyvatel pár hodin nestačilo. Vláda se dokonce rozhodla lidi v Coventry ani nevarovat – zčásti kvůli tomu, že by to nestačilo, a zčásti kvůli panice, kterou by takové varování vyvolalo, dodává Taylor.
Usmíření jako poselství trosek
V následujících letech se Coventry stalo symbolem míru a usmíření. Už v lednu 1941 byla ohořelá zeď katedrály svatého Michala opatřena nápisem „Otče, odpusť“ vyzývající k usmíření s Bohem i lidí mezi sebou.
První krok k usmíření udělal probošt katedrály Richard Howard. „Až tohle všechno skončí, musíme se se svými nepřáteli chytit za ruce a vybudovat společně přátelštější svět,“ pronesl ve vánočním poselství.
Z trosek katedrály vynesl Howard tři tesařské hřebíky, které nechal spojit do tvaru kříže. Ve městě vznikla komunita Kříže z hřebů usilující o smíření. Postupem času se rozšířila do celého světa.
Už v roce 1947 navázalo Coventry partnerství s německým Kielem a v roce 1956 také s Drážďany, které byly silně poškozeny leteckými údery Spojenců. Oběma městům Coventry také darovalo kříž z hřebů. Partnerským městem Coventry jsou i české Lidice, za války vypálené nacisty.
Symbolem obnovy a usmíření se stala nová katedrála svatého Michala z roku 1962. Stojí hned vedle trosek té původní, připomínající oběti a utrpení obou stran válečného konfliktu.
