Berlín - Dvacet let po pádu Berlínské zdi je takzvaná ostalgie, nebo teskno po starých dobrých východních časech v Německu stále častější diagnózou. Lidé vzpomínají na panelákové byty, trabanty, na dobu, kdy nebyla nezaměstnanost. S nostalgií si připomínají třeba i dovolenou na Balatonu. Není proto divu, že stále více Němců volí postkomunisty.
Pro obchodníky je ostalgie hotový zlatý důl. Příchuť východního retra se dnes dobře prodává. V Berlíně může turista za nemalý peníz dobrovolně mrznout v trabantu na tour po divokém východě. Cesta začíná jen několik metrů od místa, kde byla dřív Berlínská zeď.
Do doby, kdy Německo dělila neprodyšná hranice, by se ale rádi vrátili i někteří lidé na západě. Podle některých průzkumů je jich dokonce víc než na východě – až pětina.
„Lidé zapomínají na špatné věci a vzpomínají na společnost, kde nebyla nezaměstnanost, kde si všichni žili jako v nebi a všichni k sobě byli milí a přátelští. Jenomže před dvaceti lety bylo všechno hezčí hlavně proto, že jsme byli o 20 mladší,“ říká historik z muzea NDR Stefen Wolle.
Balaton – to byla třída
Jenže i předtím zavírají lidé zasažení ostalgickým virem oči. Velkolepých rozměrů nabývá v myslích německých ostalgiků třeba i dovolená u Balatonu. Pro Rainera Liebolda jsou to vzpomínky z ráje. „Byla to prostě třída,“ říká o výletech s partou k Balatonu.
János Can Togay, ředitel Collegia Hungaricum, tuto euforii vysvětluje: „V uvolněné atmosféře se na Balatonu potkávaly rodiny z východního a západního Německa. Jednak cíleně, ale to zdánlivě liberální ovzduší vedlo i ke spontánním vztahům neznámých lidí.“
A to nemohlo uniknout hledáčku tajných služeb. Na Balatonu proto působila speciální zpravodajská brigáda. „Šlo o to přímo sledovat dění v rekreační oblasti, v kempu. To zahrnovalo pozorování lidí a rodin, u kterých bylo podezření, že se děje víc než jen rodinné setkání. Když jsem viděl u sebe třeba auta s východo a západoněmeckou poznávací značkou, tak jsem se na ně z vlastní iniciativy zaměřil,“ vzpomíná na svou službu na Balatonu bývalý důstojník Stasi.
Komunisté páchali zločiny, proč ta ostalgie?
Lidem, co prošli pod rukama důstojníků Stasi, ale ostalgie připadá jednoduše nepochopitelná. Harmut Richter strávil v celách Stasi celkem 5 let a 7 měsíců. Dvakrát se pokusil o útěk na Západ. Podruhé uspěl a pak pomáhal ven dalším. Pro Harmuta proto nemá v myšlenkách na minulost jakákoli stopa sentimentu místo. Říká, že lidé nesmějí zapomínat, že on bude proti ostalgii bojovat, dokud na to bude mít sílu.
„Nikomu by neprošlo procházet se po ulicích v nacistické uniformě. A tady se teď dávají turistům razítka do pasů ve východních uniformách, prodávají vlajky NDR, to je neskutečné! A lidé se nostalgicky usmívají. To se nám opravdu nepovedlo za dvacet let ukázat, že se tu páchaly zločiny? Kdo z toho těží?“ ptá se Richter.
- Retro je v Německu výdělečný byznys autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1225/122495.jpg
- Dovolená na Balatonu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1225/122497.jpg
- Východo a západoněmecká poznávací značka vedle sebe autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1225/122494.jpg
