Ke krajanskému spolku Zlatá Praha v gruzínském Tbilisi se v současnosti hlásí přibližně sto lidí. Před druhou světovou válkou měl na 15 tisíc členů a Češi stáli za prvními úspěchy gruzínských fotbalistů a gymnastů. Proslavili se i v tamní kultuře.
Do hlavního města Gruzie se Češi začali sjíždět před 150 lety. Byli mezi nimi lékaři, hudebníci, architekti nebo inženýři. Viditelní byli čeští krajané v Tbilisi především na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
V té době ve městě působil například operní pěvec Josef Navrátil, kterému patří v dějinách gruzínské hudby významné místo. Slavný umělec, kterého místní přejmenovali z Navrátila na jim bližšího Ratila, se přitom nevěnoval pouze opeře. „Kromě toho byl skladatelem a shromažďoval gruzínské písně a folklór,“ uvedl předseda krajanského spolku Harold Šmancel.
V gruzínských vesnicích Navrátil zaznamenal lidové písně, opatřil je notami a později je sám vyučoval. V neposlední řadě pak český rodák založil vůbec první smíšený pěvecký sbor v Gruzii. „Díky tomu pěveckému sboru se mezi lidi vrátily téměř už zapomenuté lidové písně,“ poznamenala Maija Siguanová z Tbiliské opery.
Hudební život Tbilisi přitom ovlivnili i další Češi. Ve třicátých letech dvacátého století byla hvězdou opery Getruda Šmalclová. Další významnou postavou tamní hudební scény byl i Adolf Polívka. „Vyučoval na hudební škole a pravidelně vystupoval na koncertech smyčcového kvarteta,“ řekla Nino Chatiašviliová z tbiliského muzea hudby.
Kromě významné hudební stopy za sebou čeští krajané v této kavkazské zemi zanechali například první podzemní podchod ve městě. Stáli také u první jízdy na motocyklu nebo u založení gruzínského fotbalu.
Ke krajanskému spolku, který nese název Zlatá Praha, se v současnosti hlásí asi sto lidí, kteří se scházejí v domě jeho předsedy Harolda Šmalcela a snaží se naučit jazyk svých předků.
