Před 50 lety začala v Mexico City letní olympiáda. Výprava 121 sportovců z Československa tehdy získala sedm zlatých, dvě stříbrné a čtyři bronzové medaile. V Mexiku se nesmazatelně do historie olympijských úspěchů zapsala sportovní gymnastka Věra Čáslavská. Získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech. Podle historika sportu České olympijské akademie Františka Koláře jsou výsledky z Mexika dodnes jedny z nejúspěšnějších v historii českého sportu.
Olympiáda v Mexiku 1968: Čáslavská protestovala proti okupaci, američtí běžci proti rasismu
8 minut
Ohlédnutí za LOH v Mexiku 1968
Olympijské hry v Mexiku byly pro Věru Čáslavskou nejen velkým sportovním momentem, ale i osobním. V Mexiku se totiž vdala za reprezentanta v běhu Josefa Odložila. „Její svatbu sami Mexičané přijali s obrovským nadšením, zaplnili nejenom kostel, kde svatba probíhala, ale i celé náměstí,“ sdělil Kolář a dodal, že Čáslavskou lidé zbožňovali, byla jejich „miláček“ a hrdina.
Kromě Čáslavské uspěli i další sportovci z československé výpravy. Zlato tu získal ve sportovní střelbě libovolnou malorážkou Jan Kůrka. Stejně úspěšná byla i Milena Duchková ve skocích do vody z 10 metrů a Miloslava Rezková ve skoku vysokém.
Historik sportu České olympijské akademie František Kolář připomněl, že úspěšné bylo i družstvo žen ve sportovní gymnastice a bronz přivezli volejbalisté.
V počtu medailí československý úspěch z Mexika dohnaly až letní olympijské hry v Riu. I když odtud sportovci nepřivezli tolik zlatých, ale hodně bronzových medailí.
Na olympiádě v Mexiku se protestovalo proti rasismu i okupaci Československa
Všeobecný názor je, že sport by měl být apolitický. Na olympiádě v Mexiku to ale úplně neplatilo. Věra Čáslavská totiž sklopila hlavu při sovětské hymně na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a velkým tématem byl i rasismus.
Američtí atleti Tomme Smith a John Carlos totiž 16. října zdvihli na stupních vítězů ruku v černé rukavici zaťatou v pěst.
„Tito sprinteři svým gestem chtěli podpořit černošské hnutí Black Power a Stokelyho Carmichaela. Navíc to bylo i krátce poté, co byl zavražděn Martin Luther King. Carmichael tvrdil, že Lutherův přístup pasivní rezistence nestačí, a je potřeba do toho jít natvrdo, že násilí je nutné, pokud si chtějí černoši vybojovat občanská práva,“ připomíná Kolář.
Reakce na jejich gesto nebyla vstřícná. „Předseda Mezinárodního olympijského výboru Avery Brundage byl velký konzervativec,“ podotýká Kolář s tím, že oba atleti byli dva dny po svém protestu vyloučeni z amerického týmu. Brundage rozhořčeně tvrdil, že politika nemá ve sportu žádné místo.
„Podobnou akci udělali i sprinteři na 400 metrů, kteří přišli v černých baretech a také se zaťatou pěstí, ale nezdvihli ji a barety si při hraní hymny sundali,“ říká Kolář s tím, že když se jich ptali, proč to udělali, tak odpověděli, že pršelo.
Setkání po letech
Český olympijský výbor pak od roku 2002 připravuje setkání sportovců po padesáti letech. „Tentokrát bude 22. listopadu v České televizi. Budou tam olympionici ze zimních her v Grenoblu i z letních v Mexiku. Z těch letních olympijských vítězů žijí už jenom Milena Duchková a Jan Kůrka. Minulá setkání byla neobyčejně vřelá a srdečná. Sportovci se i po padesáti letech rádi uvidí,“ říká Kolář.