V poslední době se objevují zvěsti, že Washington jako první pošle Kyjevu zbraně. Podle odborníka na Rusko Petera Dorana by se tak mělo stát brzy – Spojené státy totiž musí vyslat signál, že tuto část Evropy neopustí. Podle ředitele výzkumu Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA) budou USA následovat i další státy. Evropa ale zatím čeká na zázrak vzešlý z diplomatických jednání. S Doranem hovořil zpravodaj ČT Martin Řezníček.
„Na konci loňského roku republikáni i demokraté v Kongresu schválili 350 milionů dolarů na vojenskou pomoc Ukrajině. Má to dva důvody: za prvé zvýšit Rusku cenu, kterou platí za agresi. A za druhé poskytnout Ukrajincům vybavení, aby se mohli sami bránit. Rusové teď Ukrajince předčí palební silou i počty. Tohle je úsilí, jak váhy vyrovnat.“
Když mluvíte o tom, že se na tom shodly obě strany, proč si myslíte, že samotná administrativa stále váhá a nerozhodla?
„Administrativa má stále dva týdny na to, aby Kongresu sdělila, jaké typy zbraní Ukrajincům poskytne. Ale zdržování ve vztahu ke Kongresu není dobrým způsobem, jak ukázat Rusku odhodlání a Ukrajincům náš závazek. To se musí změnit. V ideálním případě by americká odpověď byla rychlá a zřejmá. To znamená spíš dřív než později oznámit, jaké typy obranných, smrtonosných zbraní administrativa Ukrajincům poskytne. To vyšle jasný signál Rusku, že Spojené státy nechtějí tuto důležitou část Evropy opustit.“
Jak můžete zaručit, že to nepovede jen k dalšímu vyostření násilí?
„I bez jakékoliv vojenské intervence ze strany Spojených států Rusko v posledních dvanácti měsících krizi důsledně eskalovalo. Důležitější je, že Rusko nechce dlouhodobou válku s cílem oslabit nepřítele. Chce rychlé a lehké vítězství. Důsledkem toho se Spojené státy pokoušejí zvýšit Rusku cenu, kterou za to bude platit, a odepřít mu toto rychlé a lehké vítězství. V tomto případě existuje větší šance, že to stabilizaci situace pomůže, než že bychom přilévali oleje do ohně.“
Myslíte si, že diplomacie může zvítězit, aniž by Spojené státy nebo další země poskytly Ukrajině zbraně?
„Teď diplomacie selhává, protože Rusko nechce mluvit o míru. V posledním roce se administrativa důsledně snažila nabídnout Rusku různé cesty k míru, ale Rusko se rozhodlo, že se po těchto cestách nechce vydat. V tuto chvíli mír nechce, chce jen další části Ukrajiny. Proto naše vláda takhle rozhoduje, i když jí to trvá. Ale teď je potřeba se pohybovat rychleji. Rizika spojená s tímto rychlým pohybem jsou menší, než když si dáme na čas.“
Proč si myslíte, že je v Evropě takový odpor k tomu poskytnout Ukrajině zbraně?
„Evropa si myslí, že pokud budeme i nadále mluvit, něco se zázračně stane. Spojené státy a zvláště Kongres se rozhodly, že musí dát téhle rovnici nový rozměr, to znamená poskytnout Ukrajincům zařízení, aby byli schopni udržet linii na svém vlastním, mezinárodně uznaném území. Je na jednotlivých zemích EU a NATO, aby se rozhodly samy, co udělají. To, co dělají Spojené státy, je důležité. A myslím si, že další země nás výhledově budou následovat.“
V Donbasu se válčí dál, na světě je nová mírová iniciativa
Na východní Ukrajině mezitím pokračují tvrdé boje. Povstalci tlačí zejména kolem strategického Debalceve na spojnici Doněcku a Luhansku. Armáda se tam s povstalci dohodla na časově omezeném zřízení humanitárních koridorů. Podle OSN si už konflikt vyžádal přes 5 200 mrtvých, německá rozvědka hovoří dokonce o 50 tisících obětech.
Nový mírový plán francouzského prezidenta Francoise Hollanda a německé kancléřky Angely Merkelové na urovnání konfliktu o víkendu oživil diplomatické úsilí o vyřešení ukrajinské krize. Výsledkem je, že se oba státníci dohodli s ukrajinským prezidentem Petrem Porošenkem a s šéfem Kremlu Vladimirem Putinem, že se všichni pokusí už ve středu sejít v Minsku a postoupit dál při hledání cesty k míru.
Hollande prozradil, že plán mimo jiné počítá s demilitarizovaným pásmem do hloubky 50 až 70 kilometrů na každé straně dělicí linie. Dal také najevo, že je pro zvážení větší autonomie pro území ovládané rebely. Součástí návrhu nepochybně bude okamžité příměří a nejspíš i další výměna zajatců. Problémem je ovšem demarkační linie, protože vzbouřenci chtějí zohlednit své územní zisky z poslední doby, což se nelíbí Kyjevu.
