Město Rakká bylo pro novináře čtyři roky absolutně zapovězené. Radikálové ze samozvaného Islámského státu si z něj udělali metropoli. Svět sledoval život v Rakká na tajně natočených videích nebo prostřednictvím propagandy islamistů. Na hlavním náměstí se napichovaly hlavy na bodáky, obyvatelé místo kina sledovali popravy, dekapitace, smažení lidí, mučení, teror. Reportérky Markéta Kutilová a Lenka Klicperová teď město navštívily. Respektive to, co z něj zbylo…
Celá ta scéna vypadá jako z filmu od Stanleyho Kubricka: Obří billboard v černobílé barvě hlásá: „Vítejte v Islámském státě.“ Je rozstřílený a visí z něj cáry papíru.
A za ním rozbombardované město, ulice zavalené sutinami. Ticho, zvláštní klid, který naruší jen tu a tam šramocení lidí, kteří v ruinách hledají dřevo na zátop. A uprostřed ruin torzo kostela.
Za samozvaný Islámský stát odjelo válčit kolem 30 000 bojovníků z celého světa. Většina se jich tam dostala právě přes Turecko, které mělo s IS společnou stokilometrovou hranici. Zahraniční bojovíci IS dostali v Rakká ty nejlepší domy do nichž často přivezli svoje rodiny. Někteří v nich také drželi sexuální otrokyně.
Přítomnost evropských novinářek vyvolává v Rakká zájem všech místních. Jenže právě to může být problém. Ve městě a okolí ještě operují skryté buňky IS. Město ještě není zcela bezpečné. Navíc je zaminované. A tak úderem třetí hodiny musíme Rakká opustit a dojet na noc do města Kobaní, které je vzdáleno 200 kilometrů. Kobaní bylo od IS osvobozeno už v lednu 2015 a je tam relativně bezpečno.
Osvobození Rakká není nijak veselou záležitostí. Není, kdo by slavil. Cena za vítězství je pro místní obyvatele vysoká – město je v ruinách a takřka neobyvatelné. Kurdům zase dělá vrásky na čele soužití s Araby, kteří Rakká obývají.
„Arabům nevěříme, tváří se jako bratři, ale když se nedíváš, vrazí ti kudlu do zad. Kurdové nikdy neměli souhlasit s tím, že dobydou Rakká. Byla to vážná chyba, která se nám nevyplatí. Tisíce Kurdů padlo, a teď máme na starost město plné lidí, kteří mají vymyté mozky ideologií IS,“ uvažuje nahlas místní novinář.
Znovu projíždíme kolem billboardu „Vítejte v Islámském státě“. Začíná zapadat slunce a nás přepadá deprese. Chápeme, že dobytí Rakká opravdu není tak veselé, jak by se mohlo zdát pohledem z Evropy.
