Žádné kompromisy – to je pravidlo restaurátorů samurajských mečů, které jsou v Japonsku součástí kultury. Specialistů, kteří se věnují speciálním metodám údržby, jsou jen desítky. Mezi elitní řemeslníky se prosadil i Čech Viktor Ono.
Vysoká kvalita dělá ze samurajských mečů se stovky let starou ocelí jedny z nejlepších sečných zbraní na světě. Pro mnohé Japonce jsou národním dědictvím a páteří kultury.
„V Japonsku není železná ruda jako materiál a materiál na stavbu meče se získává dost složitým způsobem tavbou železitých písků. Vznikla naprosto unikátní výroba, postup výrob, který přispěl k tomu, aby vznikl takto vynikající meč,“ popsal restaurátor čepelí japonských mečů Viktor Ono.
V Japonsku začínal v rybí továrně
Původem je z Prostějova, do Japonska šel za snem. Zajímaly ho meče, ale zkušenosti neměl. Začátky v továrně na zpracování tuňáků před 32 lety pro něj byly krušné. „Chodíte ve zbytcích masa, v kůžích po kotníky v holínkách, teče krev a tak. Vidíte, jak je práce drsná, tvrdá,“ přiblížil.
Přesvědčit mistra v konzervativní a vůči cizincům uzavřené společnosti, aby ho vzal do učení, byl úspěch. Získat dovednosti trvalo roky. Dnes restauruje čepele z 9. až 14. století tradičními přísně vyhraněnými postupy.
„Máte třeba devět set let starý meč od určitého mistra a my víme, že od tohoto mistra zbylo v registru devět čepelí. Víc není, vy máte jednu z nich a máte ji dát do pořádku,“ uvedl. Japonská vláda umožňuje sběratelům vlastnit meče, ale každá čepel musí mít státní registraci.
Týká se to jak starožitných, tak nových mečů vyrobených tradiční metodou. Specialistů pokračujících v ochraně zvyků při renovaci mečů jsou v Japonsku jen desítky. Řemeslo je ale náročné a mladí lidé o něj ztrácejí zájem.
