Řemeslo

Už dlouho se mluví o tom, jak dál s řemesly. Instalatéra na drobné práce není těžké sehnat hned na další den, ale třeba na malíře pokojů se čeká týdny i měsíce. Podobně jsou na tom elektrikáři – na rozsáhlejší projekty už nemají někteří letos prostor. Vyplynulo to z telefonické ankety České televize. ČT situaci mapovala v deseti českých městech. V těch větších je často nabídka širší, termíny se tak zkracují. Těžko se obsazují hlavně místa pokrývačů, klempířů nebo tesařů. Je to fyzicky náročná práce, kterou se noví zájemci učí po škole i pět let.

Poptávka po řemeslnících stále převyšuje nabídku. Důvodem je vedle jejich dlouhodobého nedostatku i vyšší zájem o investice do energeticky úsporných opatření. Kalendáře zakázek jsou tak plné na několik měsíců dopředu.

V libanonském pobřežním městě Týr stavitel dřevěných lodí pokračuje v tradici. Elias Barbour a jeho tři bratři zdědili tuto profesi po svých předcích, rodina dílnu založila v roce 1905. Dnes se potýká s finanční krizí, suroviny zdražují a rybáři si nemohou dovolit objednávku nových dřevěných lodí. „Sotva si vyděláme na jídlo a pití,“ přiznává jeden z rybářů města Týr. Rodina přesto nehodlá řemeslo opustit.

Žádné kompromisy –⁠ to je pravidlo restaurátorů samurajských mečů, které jsou v Japonsku součástí kultury. Specialistů, kteří se věnují speciálním metodám údržby, jsou jen desítky. Mezi elitní řemeslníky se prosadil i Čech Viktor Ono.

Čekat na instalatéra i celé měsíce není výjimkou. Zakázek stále přibývá, a to včetně těch náročnějších, jako je třeba montáž tepelných čerpadel nebo jiných energeticky úsporných zařízení do domácností. Podle vedení cechu instalatérů navíc během pár let odejdou silné ročníky do penze.

V zemi chybí čtyři sta tisíc řemeslníků, tedy o sto tisíc víc než před čtyřmi lety. Mladí nestačí nahrazovat starší řemeslníky, kteří odcházejí do důchodu. Velká část studentů učilišť pak v oboru nevydrží. Ministerstvo práce proto přišlo s projektem rekvalifikací, který propojí poskytovatele kurzů a zájemce o jejich absolvování.

Dostat staré řemeslo do současné módy je společným záměrem tkalce Josefa Fidlera a módní návrhářky Beaty Rajské. Ta ve své kolekci využívá žinylku, ručně tkanou textilii, kterou Fidler jako jediný v Evropě vyrábí podle původního patentu.

Na hradě Pecka na Jičínsku bude nový zvon připomínat památku Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Při příležitosti čtyřstého výročí popravy českého šlechtice a spisovatele zvon odlil zvonař Michal Votruba v Myslkovicích na Táborsku. Mladý zvonař z Táborska má jednu z pouhých čtyř řemeslných dílen v Česku, která takovýto zvon umí vyrobit.

Dědictví staré více než dva tisíce let se snaží udržet při životě Čao S'-ťin z malé vesnice ležící v provincii S'-čchuan. Vyšívání a pletení z bambusových nití je tradiční řemeslo, pletením bambusu je možné vyrobit prakticky cokoliv, od potřeb pro domácnost, nádoby, tašky až po umělecké předměty. V minulých letech však neměli mladí lidé zájem učit se tomuto řemeslu. Čína ale v roce 2014 prohlásila umění sečuánských mozaik za národní nehmotné kulturní dědictví. Následně byla vydána instruktáž Čaova ručního tkaní a zřízeno centrum, kde se mohou zájemci účastnit workshopů. Tyto aktivity dokázaly řemeslo zachránit a v současnosti se o práci s bambusem zajímá stále více lidí.

Skláři z českých zemí mají jméno i za hranicemi a například ve francouzské Provence také působí. Tamní známá sklárna zastavila kvůli pandemii výrobu na tři měsíce, teď se tam provoz pomalu rozbíhá.

Než zahraje fagot, trvá to přes tři sta let. Ruční výrobu hudebních nástrojů není možné nahradit roboty či jinou pokročilou technologií. Dlouhá historie, zručnost mistrů, přesnost, spolehlivost a smysl pro umění jsou společnými jmenovateli osob, které se věnují tradiční výrobě hudebních nástrojů. Česká společnost Amati zaměstnává kolem stovky těchto lidí. Ti se v současnosti snaží, aby přežila „jejich“ fabrika, jež je v procesu insolvenčního řízení. Dočasně přerušit produkci není možné. Některé procesy, jako je výroba fagotu, mají své pevné technologické zákonitosti. Pokud by lidé do práce nemohli přijít, výrobu už by nebylo možné znovu obnovit. Umění, řemeslo a česká tradice by tak zanikly.

Vláda v dubnu schválila podrobný plán postupného uvolňování restriktivních opatření, který měl platit v případě, že se bude dařit držet šíření koronaviru pod kontrolou. Díky příznivé situaci harmonogram nakonec o dva týdny urychlila, poslední vlna rozvolňování tedy přišla 25. května. Netýká se ale úplně všeho. V plném rozsahu se třeba do července nevrátí výuka do škol.