Miliony Ukrajinců přišly ve válce takřka o vše. O domovy, práci i úspory. Přesto se snaží pomáhat, ať už podobně postiženým nebo přímo vojákům na frontě. S lidmi, kteří museli opustit své domovy, ale v zemi se rozhodli zůstat, natáčel v Záporoží zpravodaj ČT David Borek.
Valentina Michajlovna přinesla do centra humanitární pomoci vlastnoruční příspěvek k přežití své země – teplé ponožky. Pomůžou někomu v nouzi. „Už jsem upletla padesát osm párů. Každý den jeden. Snažím se. Co se dá dělat?“ ptá se smířeně.
Sama ztratila domov, který se nachází přímo na frontě. „Jedna část mých pozemků je okupovaná, druhá je spálená. Viděli jsme to osobně, jak všechno hořelo, ale nic jsme nemohli dělat.“
Nejde jen o humanitární pomoc. Dobrovolníci ze Záporoží pomáhají také armádě. V bývalém kulturním sále se každý den schází mlčenlivá skupina lidí. Z útržků látky vytvářejí maskovací sítě pro vojáky a jejich techniku.
Janina dříve pořádala průmyslové výstavy a veletrhy. O práci ale kvůli válce přišla. Bez nároku na mzdu teď chodí plést sítě. „Moje prsty už přivykly. Jsem tady od 9. března. Skoro každý den, minimálně čtyři hodiny denně,“ říká. Ředitel centra Kostjantyn Juchymenko odhaduje, že zde vzniklo tolik sítí, že by pokryly pětadvacet až třicet fotbalových hřišť.
Touha po návratu domů
V jedné ze školních budov v Záporoží mají centrum uprchlíci z Enerhodaru. Vitalij Kareščenko měl ještě před rokem v Enerhodaru vlastní dům. Teď si musí v Záporoží chodit pro konzervy do uprchlického střediska.
Jako pracovník jaderné elektrárny prožil půl roku pod okupační mocí. „Nutili nám ruské pasy a podepisovat smlouvy s takzvaným Rosatomem,“ vzpomíná. Koncem října odjel, ale touží po návratu domů. „Tam máme všechno. Chatu, zahradu, jablka, vinohrad,“ vyjmenovává.
Také Inna Viničenková utekla z okupovaného Enerhodaru. Dva měsíce strávila v Česku, nyní pomáhá v Záporoží svým bývalým sousedům jako lékařka. „Naším úkolem je poskytovat konzultace pacientům a vydávat jim léky,“ hlásí.
Skoro šest milionů Ukrajinců je vnitřními uprchlíky. Ve vlasti sice zůstali, o domov ale přišli. Mnozí z nich se naštěstí mohou opřít o solidaritu svých krajanů.
